KRASOVÉ POCHODY
soubor velmi osobitých tvarů a jevů rozložených v krajině ve 2 úrovních – na povrchu a v podzemí

1. EXO:
- základním tvarem je sedimentární tabule - krasová tabule
rovnice krasovění: CaCO3 + H2O + CO2 = Ca (HCO3)2
pozn.reverzibilní reakce(běží i naopak)

škrapy – komplex drobných tvarů vhloubených do skalního povrchu

typy:
- obecné (na vodorovných plochách, nepravidelné tvary popř. mřížková struktura),
- žlábkové (na ukloněných horninách, rovnoběžné tvary vznikající v závislosti na odtok vody)
- pobřežní (u pobřeží, dopadající vodou vznikají sníženiny malého rozsahu - cm)
- obří - vázané na masivní, tlustě vrstevnaté vápence
závrty – pravidelné kruhovité sniženiny (v místech křížení puklin), průměr závrtu max. 1 km

- aluviální z. - v případě, kdy jsou krasové horniny pokryty fluviálními sedimenty
- řícené z. - vznikají v důsledku řítivého pohybu
- cenoty – dno závrtu je pod mořskou hladinou
bogaz – sníženina, která propojuje závrty, protáhlá min. 100 m, hloubka 2-3 m. vzniká mezi dvěma závrty, hluboká několik metrů široká rýha na obou koncích otevřená
polje – rozsáhlá sníženina vzniklá propojením závrtů, min. délka 1 km
uvala – krasová deprese, menší, většinou spojením závrtů (2-3), jsou v příme linii
propast – svislá či šikmá prohlubeň se skalními stěnami v rozpustných horninách, jejíž vertikální rozměr převyšuje horizontální


krasová údolí – mají charakter kaňonu, v Moravském krasu tzv. žleby

podle vztahu, kde pramení tok:
alogenní ú. – vodní tok teče z nekrasové horniny do krasu - dochází k propadání tzv. ponorům,
v opačném případě se jedná o vývěr
autochtonní ú. - údolí většinu roku suchá, toky nerozrušují povrch; kras. horniny tvoří vyvýšeniny
slepá ú. – vodní tok, který přitéká ke krasovému území nedosáhne vrcholné úrovně - propadá se
poloslepá ú. – za vyšších vodních stavů dojde k přetečení přes ucpanou oblast ponoru - voda teče i po vrcholku krasu
Etapy vývoje krasové oblasti:
- mládí – povrchová modelace je minimální, mělké závrty v oblasti křížení puklin
- propojování sníženin – vznikají kras. kužely (80-90° = krasové věže, 60-80° = mogoty, v trop. kras.)
- stáří – pokročilé stádium destrukce, na povrch vystupují jiné horniny + zbytky kuželů (humy)

Pseudokrasové jevy
• vytváří se korozí (krasovění) a erozí podzemní části oblastí
• jeskyně – syngenetické - vznik současně se vznikem horniny, epigenetické
• krasové jeskyně – koroze – erozní činností vodního toku

Evorze
• subtyp krasové eroze, výmol při krouživém vířivém pohybu (jámy, kotle, obří hrnce), turbiditní proudy
Eforace
• proudění vody pod tlakem (vznikají eforační chodby)
• chodby modelovány podzemním vodním tokem, který má v podzemí profil kruhu
Egutace
• výmolná činnost skapávající vody
• vznikají egutační jamky

2. ENDO:
- nutná přítomnost CO2 a H2CO3 ve vodě; CO2 se druhotně sráží v jeskyni; tvoří krápníkovou výzdobu
Základní typy krápníků:
- stalaktity (roste směrem dolů, základem je brčko, pokud dochází ke skapávání po linii = záclony),

- stalagmity (roste směrem nahoru, základem je gutační jamka),

- stalagnáty (propojený stalagnit a stalaktit)
- heliktit – excentrický, tenký až vláknitý krystalický výrůstek ze sintrových povlaků (Javoříčské jeskyně)

- jeskyně – prostor ze všech stran uzavřený (velikost aby se do ní vešel člověk).

Vznikají kombinací krasovění a erozní činností vodních toků. Vodní toky se na kontaktu s krasovými horninami propadají - proudí pod tlakem - dochází k turbulentnímu proudění = vznik obřích hrnců

vývoj v několika fázích – speleogeneze

Vznik jeskyní:
• fáze iniciální (zahajovací) –incepční subfáze (voda pronikne do masivu) a subfáze zárodečného růstu (převládá laminární proudění, voda se soustřeďuje do povrchových zón)
• rozvojová fáze – dochází k intenzivnímu proudění vody a k následné erozivní činnosti, vlivem turbulentních proudů, dochází k modelaci i podpovrchovými toky (vznikají malé prostory 5-15mm)
• voda proniká do systému jeskyní
• homogenní – čím je patro jeskyně víš, tím je starší
• nehomogenní – vznik mezivrstevních ploch (Koněpruské jeskyně) – na modelaci se podílí podpovrchový vodní tok (kombinace krasové a podpovrchové činnosti)
• degradační fáze – dochází zejména k řícení pater jeskyní
• doba pro vznik jeskyně – 10 tis. – 100 tis. let

Typy jeskyní:
• etážová – patrová – několik propojených úrovní - v ČR 2-3 patra
• eforační – trubicovitá (jeskyní chodba)
• hydrotermální – fyzikálně chemickou rozpustnou činností hydrotermálních vodních roztoků o vyšších teplotách
• ledovcová – vyvíjí se uvnitř ledovce (led má vyšší teplotu než voda)
• ledová – zaledněná – původ má v krasu, ale v zimním období pronikne voda, která zmrzne a vytvoří se vrstva ledu, pokud přes léto nedochází k úplné ablaci (roztátí), vzniká ledová výzdoba jeskyně – vzniká tam kde je jeskyně orientovaná na sever a existuje horizontální odvětrání
• u nás ledová v Lužických horách, v Amatérské jeskyni a ..
• denivelace – L, D – délka jeskyně – celková délka chodeb celého jeskyního systému (všechna patra, vertikály se nepočítají)
• denivelace – D – vzdálenost od spodu až nahoru (výškový rozdíl)
• jeskyní dóm – velký jeskyní prostor, vznik obvykle v průsečících puklin a zlomů
• chodby
• sifon – úsek jeskyní chodby, v němž se jeskyní strop snižuje natolik, že se noří pod povrch jeskyní výplně (pevné nebo tekuté), existuje taképolosfon – není pod vodou
• krasový komín – válcovitá dutina vybíhající z jeskynního stropu vzhůru

Základní klasifikace jeskyní:
kriterium geneze – syngenetická jeskyně (vznik současně se vznikem horniny),
epigenetická jeskyně (vznik nesouvisí se vznikem horniny)
podle směru – svislé (1650 m – stř. Asie); vodorovné (560 km – USA, celková délka musí být delší
než hodnota denivelace, což je max. výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejhlubším místem jeskyně)

Zpřístupněné jeskyně u nás (13): jeskyně Turoldu (Pavlovské vrchy), Na Pomezí a Na Špičáku (s. část Jeseníků), Mladečské j. a Javořické j. (Olomoucko), Zbrašovské aragonitové, Jeskyně (Hranický kras), Koněpruské j., Bozkovská j. (izolovaná čočka dolomitů), Chýnovská j. (Český kras), Balcarka, Punkevní j., Sloupskošošovské j., Kateřinská j. (Moravský kras) celkem máme v ČR kolem 2 230 jeskyní a propastí (z toho 1 770 krasových, zbytek pískovcových např. Teplické jeskyně). Nejvíce krasových jevů je v moravském krase. Ten se dělí na: severní část (odvodňována Punkvou, nej. Jeskynní systém v ČR – Amaterská jeskyně 39,4 km), střední část (Jedovnický a Křtinský potok, 2. nej. jeskynní systém – systém
Rudického propadání) a jižní část (jeskynní systém – Ochotská jeskyně)


Krasové prameny
• stálý
• epizodický – vývěr je nepravidelný
• intermitentní – funguje v pravidelných intervalech
• estavela – intermitentní krasový pramen: střídavě jeskyně výtoková a jeskyně vtoková (vtok a výtok platí pro jeskyni i pramen)
• podmořský – turbulentní vývěr sladké vody, na dalmatském pobřeží:vrulje
• vauclusní – výstupný pramen, vody vystupují ve velkém množství z hluboko uložených jeskyní proti směru gravitace – vlivem úklonu vrstev