Jozef Klembara, Evolúcia ekosystémov, Univerzita Komenského v Bratislave
O. Kumpera, Z.Vašíček, Základy historické geologie a paleontologie
J. Dvořák, B. Růžička, Geologická minulost Země
http://www.trilobites.info/
http://www.alaunwerk.de/guide3.htm
http://www.barrandien.cz/
http://skole.trondheim.kommune.no/rosten/fag/naturfag/utvikling/kambrium.htm
http://www.portalsaofrancisco.com.br/alfa/ceratopsideos/triceratops.php
Joseph G. Mečet, Trond H. Torsvik, The making and unmaking of a supercontinent: Rodinia revisited
http://geo-evropa.upol.cz/temata/geologie/
http://theprehistoricworld.blog.cz/1006/trias
http://www.meteo-maarssen.nl/pk_02.html
http://www.giobioobrazky.ic.cz/geologie.htm
http://historiezeme.sweb.cz/
http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/rg/regionalka.html
http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/regionalni_geol/geologie_CM.htm#kap1
http://www.geology.upol.cz/paleogeografie.html
I. Chlupáč a kol., Geologická minulost České republiky, Academia 2002
J. Zimák, Mineralogie a petrografie, UP v Olomouci 1998
A. Bajer, J. Matyášek, K. Rejšek, M. Suk, Petrologie, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2004
http://astronomia.zcu.cz/planety/zeme/1948-stavba-nitra-zeme
http://www.sci.muni.cz/~herber/
http://www.ig.uit.no/webgeology/
http://geologie.vsb.cz/
http://atlas.horniny.sci.muni.cz/
http://www.zatlanka.cz/vyukove-materialy/zemepis/litosfera_typy_pohybu_desek.html
http://keith-travelsinindonesia.blogspot.com/2010/09/why-are-there-so-many-volcanoes-here.html
http://www.litosfera.chytrak.cz/3.html
L. Čepek, Hlubiny země, Praha 1964
J. Kalvoda, O. Bábek, R. Brzobohatý, Historická geologie, Olomouc 1997
http://www.jindrichpolak.wz.cz/encyklopedie/abc/sopka.php
http://www.youtube.com
B. Bouček, O. Kodym, Geologie I.díl Všeobecná geologie, Praha 1954
J. Karásek, Základy obecné geomorfologie, Brno 2001
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

stránky v rekonstrukci

 

Typy metamorfózy

Z hlediska výsledných produktů může být každá metamorfóza do určité míry analogická metamorfóze v jiné oblasti. Kombinací a uplatněním faktorů, za nichž vzniká, je však vždy unikátní. Z uvedeného důvodu se tak dnes jednotlivé metamorfózy srovnávají výhradně na základě rozdílů v jejich podmínkách.
Podle podílu hlavních faktorů na metamorfním procesu je metamorfóza klasifikována takto:

• termální metamorfóza – vyznačuje se vyšším podílem teplotních faktoru, tlak má jen vedlejší vliv. Může nabývat různých dimenzí.
• dynamická metamorfóza – rozhodující je uplatnění orientovaného tlaku, teplota má jen vedlejší vliv. Tento druh metamorfózy má spíše lokální charakter a vyvolává zásadní změny texturních znaků horniny.
• dynamicko-termální metamorfóza – je způsobena teplotou i tlakem.

Podle geologické pozice se rozlišuje:
• metamorfóza regionální
• metamorfóza lokální

Regionální metamorfóza postihuje velmi různorodé horninové komplexy v mimořádně rozsáhlých oblastech. Při jejím průběhu se mohou uplatňovat všechny z hlavních faktorů. Se vzrůstající intenzitou regionální metamorfózy vzrůstá podíl teploty a hydrostatického tlaku a klesá podíl tlaku orientovaného.
Podle geologického postavení se v rámci regionální metamorfózy rozlišuje několik druhů:

Orogenní metamorfóza je nejčastějším typem regionální metamorfózy. Probíhá v orogenních pásmech, tj. v místech, kde dochází ke kolizi litosférických desek a následným horotvorným procesům. Při tomto typu metamorfózy se výrazně se uplatňuje tlak i teplota. V případě, že hornina byla při různých a různě starých etapách metamorfózy postižena dvěma nebo více metamorfními pochody (např. kontaktní metamorfózou po metamorfóze regionální, dvěma různě silnými regionálně metamorfními pochody apod.), může mít orogenní metamorfóza i polyfázový charakter a bývá někdy nazývána jako polymetamorfóza. Ta může být buď retrográdní (za nízkých teplot též označovaná jako diaforéza) nebo prográdní. Při retrográdní metamorfóze vyvolal poslední metamorfní pochod přeměnu nižšího stupně než metamorfní pochod předchozí. V horninách postižených tímto druhem přeměny tak vznikají minerální asociace odpovídající oproti původním horninám nižšímu stupni metamorfózy. V případě prográdní metamorfózy vyvolává polymetamorfóza zesílení metamorfních účinků, které se projevuje tvorbou minerálů typických pro vyšší metamorfní stupně.

Metamorfóza pohřbením je vázána na sedimentační pánve, v nichž dochází k postupnému pohřbívání podložních sedimentů. Pro tento druh metamorfózy jsou charakteristické plynulé přechody od diageneze po metamorfózu. Z hlavních faktorů se zde uplatňuje pouze všesměrný tlak vyvolaný hmotností nadloží, orientovaný tlak se neprojevuje. Teploty jsou nízké a pohybují se v intervalu 200 - 350°C.

Metamorfóza oceánského dna nastává na středooceánských hřbetech, kde dochází ke vzniku nové zemské kůry oceánského typu. V souvislosti s těmito procesy probíhá neustálé rozpínání dna doprovázené deformacemi bazaltických hornin. Po takto vzniklých zlomech dochází za relativně vysokých teplot k cirkulaci mořské vody a horkých hydrotermálních fluid. Následné metasomatické procesy vyvolávají změny minerálního složení hornin, související s hlubinným přínosem Mg, Na, Mn, Fe, Zn a Pb a snižováním obsahu Ca a Si.

Regionální metamorfóza má ze všech druhů metamorfózy největší význam, protože jsou při ní metamorfními procesy postihovány obrovské oblasti. V nich se výše popisovanými mechanismy tvoří regionálně metamorfované horniny, dříve nazývané jako krystalické břidlice, patřící k nejrozšířenějším metamorfním produktům. Horniny, které vznikly regionální metamorfózou sedimentů, bývají označovány jako parabřidlice, horniny geneticky související s regionální metamorfózou magmatitů představují ortobřidlice.

Lokální metamorfóza je způsobena anomálními změnami podmínek v určitých, prostorově omezených místech zemské kůry. K procesům lokální metamorfózy patří:
Kontaktní metamorfóza – představuje souhrn mineralogických a strukturních změn hornin, vyvolaný účinkem teplotních gradientů s menším uplatněním tlaku nadloží. Vzniká v blízkosti intruzivních těles jako důsledek tepelného působení tuhnoucího magmatu a magmatických fluid na starší horniny v bezprostředním okolí magmatické intruze. K typickým znakům kontaktní metamorfózy patří rychlý pokles jejích účinků s rostoucí vzdáleností od magmatického tělesa. Na rozdíl od regionální metamorfózy postihuje relativně uniformní horninové soubory v oblasti tzv. kontaktního dvora (kontaktní aureoly). V případě mnohočetných intruzí může nabývat až charakteru regionální kontaktní metamorfózy.

Kataklastická (dislokační) metamorfóza má převážně mechanický charakter. Projevuje se drcením hornin (katakláza, mylonitizace) na zlomech a tektonických poruchách. Metamorfóza se vyznačuje vysokou rychlostí deformace související s působením orientovaného tlaku. V horninách vyvolává jen texturní změny, které však nejsou doprovázeny změnami v chemickém složení. Za nižších teplot dochází většinou k porušení soudržnosti horniny, drcení jejích minerálů a vzniku tzv. kataklazitů. Za vyšších teplot se minerály chovají plasticky a rekrystalizují za zmenšení velikosti minerálních zrn a vzniku plošně paralelní stavby. Takové horniny bývají zpravidla označovány jako mylonity.

Šoková metamorfóza představuje změny v horninách, k nimž dochází nárazovou změnou podmínek. Vyvolána může být prudkým zvýšením tlaku (např. při seismické činnosti nebo impaktu velkých kosmických těles) nebo teploty na kontaktech láv (pyrometamorfóza). Šoková metamorfóza se projevuje částečným až úplným tavením vedoucím ke vzniku hornin sklovitého charakteru.

Hydrotermální metamorfóza je vyvolána tepelnými účinky horkých fluid souvisejících s magmatickou činností. Probíhá za relativně nízké teploty a tlaku. Často doprovází vznik rudních ložisek a projevuje se přeměnou hornin v okolí rudních žil.


Podle chemického složení se rozlišují dva základní typy metamorfózy:
Izochemická metamorfóza představuje proces, kdy chemické složení horniny zůstává metamorfními pochody nezměněno. Za izochemickou není ve skutečnosti možné považovat žádnou metamorfózu. Ve většině případů jde spíše jen o teoretickou možnost, neboť při každé přeměně dochází k látkovému přínosu nebo odnosu. Jako pravděpodobnou lze izochemickou metamorfózu předpokládat u hornin metamorfovaných kausticky (vypálením). U ostatních druhů metamorfitů je jediným bezpečným kritériem shoda jejich chemismu s chemismem nemetamorfovaných hornin, do nichž metamorfována hornina ubýváním metamorfózy plynule přechází.

V případě alochemické metamorfózy je chemické složení výchozí a metamorfované horniny zásadně odlišné.
Jestliže při izochemické metamorfóze dojde pouze k rekrystalizaci horniny a nenastane přitom změna jejího minerálního složení, označuje se tato metamorfóza jako izofázová. Uplatňuje se hlavně v některých karbonátových horninách, v křemencích bez jílovitého pojiva a v některých ortorulách. Přeměna doprovázená změnou minerálního složení horniny bývá naproti tomu nazývána jako metamorfóza alofázová. V podmínkách tohoto typu metamorfózy dochází ke vzniku všech typomorfních minerálů metamorfovaných hornin.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one