Jozef Klembara, Evolúcia ekosystémov, Univerzita Komenského v Bratislave
O. Kumpera, Z.Vašíček, Základy historické geologie a paleontologie
J. Dvořák, B. Růžička, Geologická minulost Země
http://www.trilobites.info/
http://www.alaunwerk.de/guide3.htm
http://www.barrandien.cz/
http://skole.trondheim.kommune.no/rosten/fag/naturfag/utvikling/kambrium.htm
http://www.portalsaofrancisco.com.br/alfa/ceratopsideos/triceratops.php
Joseph G. Mečet, Trond H. Torsvik, The making and unmaking of a supercontinent: Rodinia revisited
http://geo-evropa.upol.cz/temata/geologie/
http://theprehistoricworld.blog.cz/1006/trias
http://www.meteo-maarssen.nl/pk_02.html
http://www.giobioobrazky.ic.cz/geologie.htm
http://historiezeme.sweb.cz/
http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/rg/regionalka.html
http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/regionalni_geol/geologie_CM.htm#kap1
http://www.geology.upol.cz/paleogeografie.html
I. Chlupáč a kol., Geologická minulost České republiky, Academia 2002
J. Zimák, Mineralogie a petrografie, UP v Olomouci 1998
A. Bajer, J. Matyášek, K. Rejšek, M. Suk, Petrologie, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2004
http://astronomia.zcu.cz/planety/zeme/1948-stavba-nitra-zeme
http://www.sci.muni.cz/~herber/
http://www.ig.uit.no/webgeology/
http://geologie.vsb.cz/
http://atlas.horniny.sci.muni.cz/
http://www.zatlanka.cz/vyukove-materialy/zemepis/litosfera_typy_pohybu_desek.html
http://keith-travelsinindonesia.blogspot.com/2010/09/why-are-there-so-many-volcanoes-here.html
http://www.litosfera.chytrak.cz/3.html
L. Čepek, Hlubiny země, Praha 1964
J. Kalvoda, O. Bábek, R. Brzobohatý, Historická geologie, Olomouc 1997
http://www.jindrichpolak.wz.cz/encyklopedie/abc/sopka.php
http://www.youtube.com
B. Bouček, O. Kodym, Geologie I.díl Všeobecná geologie, Praha 1954
J. Karásek, Základy obecné geomorfologie, Brno 2001
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

stránky v rekonstrukci

 

Systematický přehled metamorfitů

Fylity
Typickým reprezentantem hornin nízkého stupně regionální metamorfózy jsou fylity. Vznikají zpravidla metamorfózou jílových břidlic a obdobných sedimentů, o čemž svědčí postupné přechody mezi jílovými břidlicemi a fylity, přičemž hranice mezi těmito horninami není jednoznačně stanovena - přechodné horniny se často označují jako fylitické břidlice. Na složení fylitů se podílí především křemen, muskovit (sericit), albit a často též chlorit, někdy však fylity mohou obsahovat větší množství kalcitu (jde o tzv. kalcitické fylity), v silněji metamorfovaných fylitech bývá přítomen biotit, jehož přibýváním při rostoucím stupni metamorfózy fylity plynule přecházejí do svorů. Značně rozšířené jsou fylity s příměsí grafitu - grafitické fylity.
Fylity jsou zpravidla jemnozrnné horniny. Typické fylity mají velmi výrazné a detailně provrásněné foliační plochy s charakteristickým hedvábným leskem, jenž je způsoben jemnými šupinkami muskovitu (sericitu). Struktura fylitů je blastopelitická nebo lepidogranoblastická až granolepidoblastická. Barva fylitů je odrazem jejich nerostného složení - obvykle jsou šedé nebo zelenavě šedé, fylity s výraznou převahou muskovitu nad chloritem a biotitem bývají stříbřitě bílé nebo šedobílé; grafitické fylity mají šedočernou až černou barvu. Pokud fylit obsahuje jemné šupinky hematitu, bývá zbarven červeně.
Fylity jsou hojně rozšířeny v západní části Krušných hor, v Barrandienu, Krkonoších a Pod-krkonoší, Železných horách a Hrubém Jeseníku.
Svory
Svory jsou zpravidla produktem progresívní metamorfózy jílových sedimentů, z nichž se tvoří regionální metamorfózou středního stupně, avšak mohou vznikat i retrográdní metamorfózou rul. Skládají se především z křemene, slíd (muskovitu, méně biotitu); na živce (zejména albit až oligoklas) připadá max. 10 % z celkového objemu světlých minerálů (tedy křemene+živců). K uvedeným minerálům často přistupují pro svory charakteristické nerosty, tvořící obvykle porfyroblasty - jde především o granát (zpravidla almandin), staurolit a kyanit. Svory jsou obvykle drobně až středně zrnité. Většina svorů má velmi výraznou břidličnatost, která je způsobena paralelním uspořádáním lupínků slíd a často i střídáním převážně slídových pásků s pásky s výraz-nou převahou křemene nad ostatními složkami. Foliační plochy svorů, v nichž převažuje muskovit nad biotitem, jsou stříbřitě lesklé. Struktura svorů je lepidogranoblastická nebo porfyroblast s lepidogranoblastickou strukturou základní tkáně.
Svory se hojně vyskytují především v Krkonoších, Krušných horách, Hrubém Jeseníku a na Českomoravské vrchovině.
Ruly (pararuly a ortoruly)
Ruly jsou typickým produktem vysokého stupně regionální metamorfózy. Ruly, které se vytvořily metamorfózou sedimentů (jílových nebo prachových břidlic, drob apod.), se označují jako pararuly; ruly vytvořené metamorfózou kyselých až intermediárních magmatitů (nejčastěji granitů, granodioritů, křemenných dioritů, ale i jejich výlevných ekvivalentů) se označují jako ortoruly. Ruly jsou složené hlavně z křemene, živců (v pararulách jde o oligoklas až andezin, v ortorulách o draselný živec a albit až oligoklas) a biotitu, k němuž často přistupuje i muskovit. Kromě uvedených minerálů ruly mohou v závislosti na podmínkách vzniku obsahovat granát, sillimanit, cordierit, obecný amfibol a někdy i pyroxen. Ruly bývají jemně až středně zrnité. Většinou mají granoblastickou, lepidogranoblastickou až granolepidoblastickou strukturu, často jsou jejich struktury porfyroblastické. Textury rul bývají plástevnaté, stébelnaté, okaté nebo i masívní.
Ruly se u nás hojně vyskytují na Českomoravské vrchovině a Šumavě, v Krušných horách, Krkonoších, Orlických horách, Rychlebských horách a Hrubém Jeseníku.
Migmatity
Ke vzniku migmatitů dochází v oblastech nejvyšší metamorfózy (ultrametamorfózy). Jejich nerostné složení se zpravidla podobá nerostnému složení rul, od nichž se migmatity odlišují především texturně. V migmatitech lze rozlišit dvě texturní složky: substrát, jenž má obvykle povahu ruly (pararuly), a metatekt, který svým chemismem i minerálním složením odpovídá aplitům, granitovým pegmatitům nebo granitům s velmi nízkým obsahem tmavých minerálů. Nejrozšířenější jsou migmatity, v nichž se substrát a metatekt střídají v podobě často silně provrásněných pásků či poloh milimetrových až decimetrových mocností (jde o tzv. stromatitické migmatity). Někdy metatekt může tvořit nepravidelné, různě se větvící žilky. Horniny na přechodu mezi pararulami a migmatity se označují jako migmatitizované pararuly.
Migmatitizované pararuly a migmatity jsou rozšířeny zejména na Českomoravské vrchovině, Šumavě, v Krušných horách, Orlických horách, Rychlebských horách a Hrubém Jeseníku.
Amfibolity (ortoamfibolity a paraamfibolity)
Amfibolity jsou produktem středního až vysokého stupně regionální nebo i kontaktní metamorfózy. Vznikají především metamorfózou bazických magmatitů (gaber, bazaltů a jejich tufů), avšak k jejich vzniku dochází i metamorfózou sedimentů vhodného složení (slínitých sedimentů), případně též metasomatickou amfibolizací hornin původně zcela odlišného složení (např. granodioritů). Amfibolity vytvořené z magmatitů se označují jako ortoamfibolity; amfibolity vytvořené přeměnou sedimentů se označují jako paraamfibolity. Za určitých termodynamických podmínek mohou amfibolity vznikat i přímo krystalizací z magmatu. Amfibolity jsou tvořeny převážně amfibolem a plagioklasem (nejčastěji jde o andezin). Ve vedlejším až podstatném množství často obsahují křemen, biotit, epidot, pyroxen, granát, ilmenit, titanit a magnetit. Většina amfibolitů je jemnozrnná až středně zrnitá. Jsou to horniny všesměrně zrnité, plástevnaté nebo i výrazně páskované. Jejich struktura je nejčastěji granonematoblastická; granátické amfibolity mívají pofyroblastickou strukturu (porfyroblasty tvoří granát). Barva amfibolitů je šedočerná až černozelená; v amfibolitech s páskovanou texturou se střídají světlé, převážně živcové pásky s téměř černými pásky s převahou amfibolu.
Amfibolity se vyskytují v okolí Mariánských Lázní, v Krušných horách, Hrubém Jeseníku, na Čáslavsku a Jihlavsku.
Mramory (krystalické vápence a krystalické dolomity)
Jako mramory se označují metamorfované horniny tvořené převážně kalcitem nebo dolomitem - v prvním případě lze tyto horniny označovat jako krystalické vápence, ve druhém případě jako krystalické dolomity. Mramory vznikají regionální nebo i kontaktní metamorfózou sedimentárních karbonátových hornin. V závislosti na povaze výchozích sedimentů a na stupni metamorfózy mohou být v mramorech vedle převládajících karbonátů přítomny různé příměsi: např. epizonálně metamorfované mramory mohou obsahovat tremolit, křemen, albit, epidot, mastek; v mezozonálně metamorfovaných mramorech může být přítomen tremolit, aktinolit, muskovit a diopsid; na složení katazonálně metamorfovaných mramorů se může podílet flogopit, forsterit (zpravidla serpentinizovaný), plagioklas, draselný živec, diopsid, granát (grossular) a wollastonit. Mramory jsou jemnozrnné až hrubozrnné (velikost zrna roste se zvyšujícím se stupněm metamorfózy). Mramory mají zpravidla všesměrně zrnitou texturu, ale některé jsou až velmi výrazně páskované, přičemž jednotlivé pásky mohou být detaině provrásněné. Jejich struktura je granoblastická. Barva mramorů je nejčastěji bílá, šedá, modravě šedá; někdy jsou mramory příměsí hematitu zbarveny narůžověle až červeně.
Mramory jsou rozšířeny především na Sušicku, v okolí Českého Krumlova, v Krkonoších, Hrubém Jeseníku, Rychlebských horách a na Českomoravské vrchovině.
Kvarcity
Kvarcity vznikají regionální metamorfózou pískovců nebo křemenců. Jsou to horniny obsahující více než 70 obj.% křemene. Charakter dalších složek kvarcitů závisí na složení výchozího sedimentu (především na charakteru tmelu) a na stupni metamorfózy. Epizonálně metamorfované kvarcity mohou obsahovat jemné šupinky muskovitu (sericitu) a někdy též chloritu (jde o sericitické nebo chloriticko-sericitické kvarcity). Při silnější metamorfóze je v kvarcitech místo sericitu přítomen lupínkovitý muskovit (jde o muskovitické kvarcity) a místo chloritu se tvoří biotit (jde o muskoviticko-biotitické kvarcity) a někdy vzniká i kyselý plagioklas. V katazonálně metamorfovaných kvarcitech jsou hojněji přítomny živce (zastoupené nejen plagioklasy, ale i draselným živcem) a na jejich složení se též podílí muskovit, biotit, granát, sillimanit, cordierit, amfibol, diopsid a další minerály. Ubýváním křemene kvarcity plynule přecházejí do jiných regionálně metamorfovaných hornin - fylitů, svorů a rul (pararul), s nimiž se obvykle vyskytují. Kvarcity jsou zpravidla jemnozrnné až středně zrnité. Kvarcity s relativně vyšším podílem fylosilikátů mívají makroskopicky výraznou plošně paralelní texturu, která se projevuje zejména u sericitických kvarcitů, jejichž foliační plochy bývají stříbřitě lesklé. Struktura kvarcitů je granoblastická. Kvarcity jsou nejčastěji šedobílé nebo světle šedé, ale mohou být i nažloutlé, načervenalé, nahnědlé i černě zbarvené grafitickou příměsí.
Kvarcity jsou rozšířeny především v Krušných horách, Krkonoších a Hrubém Jeseníku.
Granulity
Granulity jsou silně regionálně metamorfované horniny, které vznikají přeměnou kyselých vulkanitů, arkóz nebo i jiných hornin vhodného složení. Granulity jsou tvořeny zejména draselným živcem, plagioklasem, křemenem, granátem a někdy též biotitem, kyanitem a sillimanitem. Jsou to zpravidla jemnozrnné až středně zrnité horniny. Granulity výše uvedeného složení mají obvykle šedobílou barvu a lze je poměrně dobře poznat podle porfyroblastů červeného granátu. Plošně paralelní textura granulitů s malým obsahem tmavých minerálů je makroskopicky často nevýrazná; granulity s vyšším podílem biotitu bývají páskované. Kromě těchto tzv. světlých granulitů existují i granulity s vysokým podílem pyroxenu (jde o tzv. pyroxenické granulity).
Granulity se u nás vyskytují v nevelkých tělesech v okolí Prachatic, Českého Krumlova, Českých Budějovic, Náměště nad Oslavou a Dolních Borů (u Velkého Meziříčí).
Zelené břidlice
Zelené břidlice jsou produktem slabé regionální metamorfózy bazických magmatitů (především bazických vulkanitů a jejich tufů), ale mohou vznikat i retrográdní metamorfózou amfibolitů. Jsou to jemnozrnné a někdy až celistvé horniny, tvořené především albitem, epidotem, chloritem a amfibolem (aktinolitem); kromě uvedených minerálů zelené břidlice často obsahují kalcit, křemen, titanit a ilmenit. Mají zpravidla výraznou plošně paralelní texturu, jejich struktura je granonematoblastická nebo granolepidoblastická. Barva zelených břidlic je šedozelená až zelená, někdy tmavě šedá se zřetelným zeleným odstínem.
Zelené břidlice se vyskytují v západní části Krušných hor, na Železnobrodsku a v Hrubém Jeseníku.
Eklogity
Eklogity se tvoří při vysokém stupni regionální metamorfózy (při vysokých teplotách a velmi vysokých tlacích) přeměnou bazických magmatitů (gaber, čedičů a jejich tufů). Podle názoru některých geologů eklogity mohou vznikat přímo krystalizací magmatu (při velmi vysokých hodnotách všesměrného tlaku); jiní předpokládají, že eklogity mohou být též produktem kontaktní metamorfózy bazických hornin nebo metasomatózy vhodných magmatických i sedimentárních hornin. Eklogity jsou složeny především z omfacitu a granátu (s převahou almandinové nebo pyropové složky a s výrazným podílem grossularové složky), k nimž může přistupovat kyanit, rutil, plagioklas nebo amfibol (přibýváním amfibolu a plagioklasu eklogity postupně přecházejí do amfibolitů). Eklogity jsou obvykle středně zrnité až hrubozrnné horniny. Často mají páskovanou texturu, jejich struktura bývá granoblastická. Barva eklogitů je světle zelená až tmavé zelená.
Drobná tělesa eklogitů se vyskytují v pararulách, migmatitech a serpentinitech v Krušných horách, v okolí Mariánských Lázní a na Kutnohorsku.
Chloritické břidlice
Chloritické břidlice vznikají slabou metamorfózou ultrabazických magmatitů, zejména peridotitů, případně více či méně serpentinizovaných peridotitů. Jsou to v podstatě monominerální horniny tvořené chloritem. V malém množství mohou obsahovat amfibol (tremolit nebo aktinolit), mastek, epidot a albit; poměrně často jsou v nich přítomny relativně velké idioblasty magnetitu. Chloritické břidlice mají zpravidla výraznou plošně paralelní texturu a lepidoblastickou strukturu. Jejich barva je tmavě zelená.
Chloritické břidlice se vyskytují v Orlických horách a Hrubém Jeseníku (na Sobotínsku).
Mastkové břidlice
Mastkové břidlice vznikají podobně jako chloritické břidlice slabou metamorfózou ultrabazických hornin za výrazné spoluúčasti metasomatických procesů vyvolaných hydrotermálními roztoky; mastkové břidlice se však mohou tvořit i metasomatickým zatlačováním magnezitu. Mastkové břidlice jsou zpravidla téměř monominerální horniny (tvořené mastkem), které mohou obsahovat malou příměs křemene, chloritu, dolomitu nebo magnezitu - mastkové břidlice s vyšším obsahem uvedených karbonátů a často i s vyšším podílem chloritu se označují jako krupníky. Mastkové břidlice mají zpravidla plošně paralelní texturu a lepidoblastickou strukturu; krupníky mohou být i všesměrně zrnité. Barva mastkových břidlic je bílá, šedobílá, jemně nažloutlá nebo nazelenalá; krupníky s vyšším podílem chloritu bývají šedozelené.
Mastkové břidlice a krupníky se vyskytují v Hrubém Jeseníku (na Sobotínsku).
Serpentinity (hadce)
Serpentinity neboli hadce vznikají přeměnou ultrabazických magmatitů, zejména peridotitů a pyroxenitů. Ke vzniku serpentinitů z uvedených hornin dochází při serpentinizaci, která probíhá za poměrně nízké teploty a tlaku a při níž dochází především k hydrataci olivínu a pyroxenu za vzniku minerálů serpentinové skupiny. Na složení serpentinitů se podílí antigorit, chryzotil, lizardit a relikty olivínu nebo pyroxenu; často je v serpentinitech přítomen granát (pyrop), magnetit a chromit. Pukliny v serpentinitech bývají vyplněny chryzotilovým azbestem. Serpentinity mají zpravidla všesměrnou texturu. Jejich struktury jsou specifické - často jde o tzv. mřížovité nebo smyčkovité struktury, které vznikají postupným nahrazováním olivínu od okrajů zrn nebo puklin serpentinovými minerály. Barva serpentinitů je šedozelená, zelená, černozelená až téměř černá.
Nevelká tělesa serpentinitů se vyskytují v okolí Mariánských Lázní, u Křemže v jižních Čechách, na Kutnohorsku a u Mohelna na západní Moravě.
Erlany
Erlany vznikají regionální nebo kontaktní metamorfózou slínitých sedimentů nebo jiných hornin vhodného složení. Některé erlany jsou produktem metasomatických reakcí při kontaktní metamorfóze - ke tvorbě těchto erlanů (označovaných někdy jako taktity nebo reakční skarny) dochází na kontaktu hlubinných magmatitů s karbonátovými horninami. Nerostné složení erlanů značně závisí na charakteru výchozích hornin, na typu metamorfózy a na průběhu metamorfních procesů. Erlany bývají tvořeny živcem (plagioklasem o bazicitě oligoklas-andezin a někdy i draselným živcem), diopsidem, křemenem, epidotem, amfibolem, granátem (grossularem), kalcitem, biotitem, vesuvianem, wollastonitem, flogopitem, forsteritem a dalšími minerály. Erlany jsou obvykle středně zrnité. Zpravidla mají všesměrně zrnitou texturu, jen někdy jsou výrazně páskované; jejich struktura je nejčastěji granoblastická. Barva erlanů je stejně jako jejich nerostné složení velmi variabilní - erlany, které jsou produktem regionální metamorfózy, jsou nejčastěji světle šedé až šedé se zeleným odstínem.
Erlany se vyskytují často společně s pararulami, mramory a amfibolity např. v okolí Českého Krumlova, na Českomoravské vrchovině a v Hrubém Jeseníku.
Skarny
Jako skarny se označují metamorfované silikátové horniny bohaté vápníkem a železem, které jsou složené z granátu (zpravidla s vysokým podílem andraditové složky) a pyroxenu diopsid-hedenbergitové řady; v podobě příměsí (někdy i v podstatném množství) mohou obsahovat magnetit, křemen, kalcit, amfibol a epidot. Skarny vznikají regionální metamorfózou hornin vhodného složení, a to především bazických vulkanitů (a jejich tufů) nebo ferolitů, ale mohou být i produktem metasomatických pochodů (metasomatické procesy vedoucí ke vzniku skarnů se označují jako skarnizace). Skarny jsou středně až hrubě zrnité. Často jsou výrazně páskované nebo se v nich střídají šmouhy s odlišným nerostným složením. Struktury skarnů jsou velmi proměnlivé - zpravidla jde o granoblastické nebo nematogranoblastické struktury. Skarny uvedeného složení mají tmavou barvu - obvykle jsou tmavě červenohnědé, černohnědé nebo černozelené.
Drobná tělesa skarnů se vyskytují v západní části Krušných hor a na Českomoravské vrchovině.
Do skupiny skarnů jsou někdy řazeny již výše zmíněné taktity neboli reakční skarny.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one