Jozef Klembara, Evolúcia ekosystémov, Univerzita Komenského v Bratislave
O. Kumpera, Z.Vašíček, Základy historické geologie a paleontologie
J. Dvořák, B. Růžička, Geologická minulost Země
http://www.trilobites.info/
http://www.alaunwerk.de/guide3.htm
http://www.barrandien.cz/
http://skole.trondheim.kommune.no/rosten/fag/naturfag/utvikling/kambrium.htm
http://www.portalsaofrancisco.com.br/alfa/ceratopsideos/triceratops.php
Joseph G. Mečet, Trond H. Torsvik, The making and unmaking of a supercontinent: Rodinia revisited
http://geo-evropa.upol.cz/temata/geologie/
http://theprehistoricworld.blog.cz/1006/trias
http://www.meteo-maarssen.nl/pk_02.html
http://www.giobioobrazky.ic.cz/geologie.htm
http://historiezeme.sweb.cz/
http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/rg/regionalka.html
http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/regionalni_geol/geologie_CM.htm#kap1
http://www.geology.upol.cz/paleogeografie.html
I. Chlupáč a kol., Geologická minulost České republiky, Academia 2002
J. Zimák, Mineralogie a petrografie, UP v Olomouci 1998
A. Bajer, J. Matyášek, K. Rejšek, M. Suk, Petrologie, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2004
http://astronomia.zcu.cz/planety/zeme/1948-stavba-nitra-zeme
http://www.sci.muni.cz/~herber/
http://www.ig.uit.no/webgeology/
http://geologie.vsb.cz/
http://atlas.horniny.sci.muni.cz/
http://www.zatlanka.cz/vyukove-materialy/zemepis/litosfera_typy_pohybu_desek.html
http://keith-travelsinindonesia.blogspot.com/2010/09/why-are-there-so-many-volcanoes-here.html
http://www.litosfera.chytrak.cz/3.html
L. Čepek, Hlubiny země, Praha 1964
J. Kalvoda, O. Bábek, R. Brzobohatý, Historická geologie, Olomouc 1997
http://www.jindrichpolak.wz.cz/encyklopedie/abc/sopka.php
http://www.youtube.com
B. Bouček, O. Kodym, Geologie I.díl Všeobecná geologie, Praha 1954
J. Karásek, Základy obecné geomorfologie, Brno 2001
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

stránky v rekonstrukci

 

Stavby metamorfitů

Podobně jako u magmatických a sedimentárních hornin dělíme stavby metamorfitů podle způsobu a typu uspořádání stavebních částic (minerálů):

• textura popisuje stavební znaky podmíněné prostorovým uspořádáním minerálních součástí, které je obvykle možno zaznamenat pouhým okem. Používá se také označení makroskopická stavba.
• struktura popisuje tvar, velikost a vzájemné sepětí minerálů. Zpravidla jsou tyto stavební znaky viditelné pouze pod mikroskopem.

V některých případech se tato kritéria překrývají, např. porfyroblastická struktura může být viditelná pouhým okem.

Při klasifikaci metamorfovaných hornin se používají pojmy, které se mohou lišit od ostatních typů hornin. Jejich výklad je následující:

• krystaloblast – zrno minerálu vzniklé během metamorfózy (bez ohledu na velikost a tvar)
• holoblast – je krystaloblastem, který se vytvořil v metamorfním procesu jako zcela nová součást
• porfyroblast – krystaloblast, který svou velikostí přesahuje rozměry ostatních krystaloblastů
• glomeroblast – shluk krystaloblastů stejného minerálu
• kumuloblast – shluk krystaloblastů různých minerálů, tvořící pro horninu charakteristický útvar
• idioblast – automorfně omezený krystaloblast
• xenoblast – xenomorfně omezený krystaloblast
• základní tkáň – soubor krystaloblastů, které vyplňují prostor mezi porfyroblasty, glomeroblasty nebo kumuloblasty. V magmatických horninách se používá označení základní hmota.

Vzhled textur a struktur metamorfovaných hornin významně souvisí s intenzitou metamorfních přeměn. Při nízkých metamorfních stupních se uplatňuje klastéza (drcení) původních a růst nových minerálů. Bývají přitom často velmi dobře rozeznatelné struktury původních hornin, viz reliktní struktury. Během středních podmínek metamorfózy převažuje blastéza (růst) nových minerálů, obvykle se minerály vzájemně zatlačují. Nejvyšší stupně metamorfózy jsou doprovázeny celkovou minerální přestavbou s typickými rekrystalizačními strukturami.

Textury drtivé většiny metamorfovaných hornin lze rozdělit na dva základní typy: paralelní a všesměrné textury.

Všesměrné (masivní) textury mají horniny bez zřetelného usměrnění svých součástek.
Paralelní textury najdeme u hornin se zřetelnou anizotropií stavby a detailněji můžeme rozeznávat textury:

• lineárně paralelní – hornina má lineaci, tj. stavbu s liniově uspořádanými jedním nebo více minerály
• plošně paralelní (břidličnatá) – hornina má foliaci, tj. stavbu s orientovaně uspořádanými destičkovitými nebo lupenitými minerály, obvykle fylosilikáty
• lineárně-plošně paralelní – hornina má vyvinutou lineaci i foliaci
• páskovaná – v hornině se střídají polohy různého složení, barvy nebo zrnitosti, podle mocnosti poloh rozeznáváme jemně, středně, hrubě nebo lavicovitě páskované textury
• plástevnatá – plochy filiace resp. odlučné plochy jsou potaženy slídami
• stébelnatá – hornina se odlučuje ve formě válcovitých útvarů či stébel

Kromě výše uvedených typů se rozlišují ještě následující charakteristické textury:
• okatá – hornina obsahuje izolovaná zrna nebo shluky zrn přibližně oválného nebo mírně protaženého tvaru uložené v jemnozrnnější základní tkáni
• čočkovitá – hornina se skládá z čočkovitých zrn nebo útvarů, které jsou vzájemně nahlučené
• brekciovitá – hornina je tvořena ostrohrannými úlomky, které jsou tmeleny jemnozrnnější základní tkání
• skvrnitá – přítomny jsou barevně či zrnitostně různorodé shluky minerálů nebo pigmentu
• pórovitá (kavernózní) – obvykle vzniká v metamorfovaných horninách druhotně vyvětráváním nebo vyluhováním určitých minerálů

Struktury metamorfovaných hornin

Struktury metamorfovaných hornin (též krystaloblastické struktury) rozdělujeme podle zachování předmetamorfních staveb na dvě základní skupiny:
• struktury reliktní (palimpsestní)
• struktury rekrystalizační (též krystaloblastické)

Pokud se ve stavbě metamorfovaných hornin zachovají alespoň částečně znaky původní horniny, můžeme vyčlenit např. tyto typy reliktních struktur:
• blastoporfyrická
• blastogranitická
• blastoofitická
• blastopsefitická
• blastopsamitická
• a řada dalších.

Rekrystalizační struktury můžeme klasifikovat podle více hledisek. Při stanovení názvu struktury se nemusíme držet jednoho kritéria, lze použít i více názvů struktur, které horninu charakterizují. Je nutné, aby označení struktury horniny nebylo přehnaně komplikované a bylo jazykově únosné.

Rekrystalizační struktury podle tvar minerálních zrn

Podle tvaru minerálních zrn rozlišujeme čtyři základní struktury:
• granoblastická – minerály mají charakter více či méně pravidelných zrn
• lepidoblastická – minerály mají lupenitý nebo lístečkovitý charakter (obvykle slídy)
• nematoblastická – minerály mají charakter sloupečků (obvykle amfiboly)
• fibroblastická – minerály mají charakter jehlic nebo vláken (např. silimanit)

Mezi jednotlivými typy existuje řada pozvolných přechodů, což se vyjadřuje kombinací názvů, např. struktura granolepidoblastická nebo nematogranoblastická.

Rekrystalizační struktury podle stupně omezení minerálních zrn

Základními typy jsou struktury:
• idioblastická (panidioblastická) – většina krystaloblastů má automorfní krystalové omezení
• hypidoblastická – část krystaloblastů má automorfné omezení a část ne
• xenoblastická – většina krystaloblastů je bez pravidelného omezení

Rekrystalizační struktury podle relativní velikosti minerálních zrn

Vzájemné relativní velikost minerálních zrn umožňuje rozlišit tři základní typy struktur:
• porfyroblastická – v hornině jsou značně převyšující krystaly – porfyroblasty
• heteroblastická – větší krystaloblasty netvoří jedince ale shluky nebo polohy, které se střídají s polohami drobnějších krystaloblastů
• homeoblastická – všechny krystaloblasty mají přibližně stejný rozměr

Deformační struktury:
Tyto struktury vznikají při vyšším tlakovém zatížení horniny a podle charakteru deformace rozlišujeme strukturu:
• tektonoplastickou – je patrná plastická deformace součástek bez ruptur
• tektonoklastická – součástky jsou rupturně porušeny nebo drceny
• tektonoblastická – deformace součástek je provázena rekrystalizací

Intenzita deformace rozděluje deformační struktury na:
• kataklastická – minerální zrna jsou deformovány křehce i plasticky, ale je zachován jejich tvar a velikost
• maltovitá – okraje deformovaných zrn jsou tvořeny jemnou drtí
• porfyroklastická – v jemné drti zrn jsou zachovány krystaloblasty větších rozměrů
• mylonitická – jemnozrnná drť neobsahuje větší zrna
• ultramylonitická – drť jednotlivých zrn je extrémně jemná
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one