Jozef Klembara, Evolúcia ekosystémov, Univerzita Komenského v Bratislave
O. Kumpera, Z.Vašíček, Základy historické geologie a paleontologie
J. Dvořák, B. Růžička, Geologická minulost Země
http://www.trilobites.info/
http://www.alaunwerk.de/guide3.htm
http://www.barrandien.cz/
http://skole.trondheim.kommune.no/rosten/fag/naturfag/utvikling/kambrium.htm
http://www.portalsaofrancisco.com.br/alfa/ceratopsideos/triceratops.php
Joseph G. Mečet, Trond H. Torsvik, The making and unmaking of a supercontinent: Rodinia revisited
http://geo-evropa.upol.cz/temata/geologie/
http://theprehistoricworld.blog.cz/1006/trias
http://www.meteo-maarssen.nl/pk_02.html
http://www.giobioobrazky.ic.cz/geologie.htm
http://historiezeme.sweb.cz/
http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/rg/regionalka.html
http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/regionalni_geol/geologie_CM.htm#kap1
http://www.geology.upol.cz/paleogeografie.html
I. Chlupáč a kol., Geologická minulost České republiky, Academia 2002
J. Zimák, Mineralogie a petrografie, UP v Olomouci 1998
A. Bajer, J. Matyášek, K. Rejšek, M. Suk, Petrologie, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2004
http://astronomia.zcu.cz/planety/zeme/1948-stavba-nitra-zeme
http://www.sci.muni.cz/~herber/
http://www.ig.uit.no/webgeology/
http://geologie.vsb.cz/
http://atlas.horniny.sci.muni.cz/
http://www.zatlanka.cz/vyukove-materialy/zemepis/litosfera_typy_pohybu_desek.html
http://keith-travelsinindonesia.blogspot.com/2010/09/why-are-there-so-many-volcanoes-here.html
http://www.litosfera.chytrak.cz/3.html
L. Čepek, Hlubiny země, Praha 1964
J. Kalvoda, O. Bábek, R. Brzobohatý, Historická geologie, Olomouc 1997
http://www.jindrichpolak.wz.cz/encyklopedie/abc/sopka.php
http://www.youtube.com
B. Bouček, O. Kodym, Geologie I.díl Všeobecná geologie, Praha 1954
J. Karásek, Základy obecné geomorfologie, Brno 2001
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

stránky v rekonstrukci

 

Žilné magmatity

Typické žilné horniny tvoří zejména pravé nebo ložní žíly pronikající staršími horninami podél puklin nebo vrstevních spár. Žíly tedy mají zpravidla charakter deskovitých těles. Protože krystalizace magmatu při vzniku žilných hornin probíhala zpravidla podstatně rychleji než při vzniku plutonitů, bývají žilné horniny relativně jemnozrnnější než plutonity - zpravidla jsou jemnozrnné až celistvé, často však podobně jako vulkanity obsahují sklovitou hmotu. Vzhledem k tomu, že magma již před proniknutím do puklin či vrstevních spár (které jsou nyní vyplněny žilnou horninou) obsahovalo určitý objem krystalů, mají některé žilné horniny porfyrickou strukturu.


Z hlediska petrografických poměrů v ČR jsou důležité 2 skupiny žilných hornin:
a/ aplity a pegmatity,
b/ lamprofyry.

Aplity a pegmatity
Aplity jsou rovnoměrně zrnité žilné horniny s průměrnou velikostí zrna pod 2 mm. Mají nejčastěji panalotriomorfně zrnitou strukturu, někdy s přechodem do hypidiomorfně zrnité struktury. Aplity jsou horniny zpravidla chudé na tmavé minerály a svým složením obvykle odpovídají granitům (jde o tzv. žulové aplity), v nichž jsou tmavé minerály zastoupeny pouze muskovitem nebo k muskovitu přistupuje buď biotit nebo turmalín (poměrně časté jsou aplity, v nichž je z tmavých minerálů přítomen pouze turmalín-skoryl). Žulové aplity se u nás hojně vyskytují především ve středočeském plutonu.
Pegmatity jsou na rozdíl od aplitů zpravidla hrubozrnné nebo velkozrnné horniny. Průměrná velikost zrna pegmatitů je větší než 2 mm (tato hodnota tvoří hranici mezi pegmatity a aplity), velmi často jsou však rozměry zrn v pegmatitech mnohonásobně vyšší - vyskytují se v nich až několikametrové krystaly draselného živce, muskovitu, berylu, křemene a turmalínu. Charakteristickým znakem větších pegmatitových těles je jejich zonální stavba, která se projevuje střídáním zón rozdílného složení a struktury (nejlépe je tato zonálnost patrná na příčném řezu pegmatitovou žilou).

Většina pegmatitů se svým složením blíží granitům. V těchto pegmatitech se poměrně často vedle křemene, živců, muskovitu a biotitu nacházejí velká zrna granátu (almandinu s vysokým podílem spessartinové složky), sloupcovité krystaly skorylu, někdy i berylu a bývá v nich přítomna řada relativně vzácných minerálů, z nichž mnohé jsou charakteristické právě pro pegmatity. Granitové pegmatity se u nás hojně vyskytují na Písecku, Domažlicku, v Hrubém Jeseníku, v okolí Žulové a zejména na západní Moravě (např. Dolní Bory u Vel-kého Meziříčí).

Poněkud odlišné složení mají tzv. lithné pegmatity, v nichž se hojně vyskytují lithné slídy (zejména lepidolit) a lithné turmalíny (elbaity) - světoznámý lithný pegmatit se nachází v Rožné u Bystřice nad Pernštejnem.
Lamprofyry
Lamprofyry jsou tmavé žilné horniny. Mnohé z nich mají zcela specifické složení, jež nemá obdobu mezi hlubinnými či výlevnými horninami. Charakteristickým znakem lamprofyrů jsou vyrostlice tmavých minerálů (biotitu, amfibolu, pyroxenu, často též olivínu) v drobně zrnité základní hmotě, která též hojně obsahuje tmavé minerály.

Lamprofyry se vyskytují v masívech hlubinných magmatitů. V České republice se lamprofyry nacházejí obzvláště ve středočeském plutonu, kde jsou nejhojněji zastoupeny minetami a spessartity. Jako minety se označují lamprofyry, v nichž jsou světlé minerály zastoupeny draselným živcem, jenž převažuje nad plagioklasem, a v nichž je z tmavých minerálů přítomen biotit, diopsidický pyroxen a někdy též olivín. Spessartity jsou lamprofyry, v nichž jsou světlé minerály zastoupeny plagioklasem, jenž převažuje nad draselným živcem, a které z tmavých minerálů obsahují amfibol, pyroxen (augit) a někdy též olivín.
K žilným horninám jsou přiřazovány též těšínity, pikrity, kimberlity a karbonatity.

Těšínity jsou vzhledem k svému geologickému vystupování řazeny mezi žilné nebo hlubinné horniny, ale někdy i k vulkanitům. Jsou to jemně zrnité až hrubozrnné horniny tmavě šedé až šedočerné barvy. Jejich hlavními složkami jsou amfibol, pyroxen (augit), bazický plagioklas a analcim, v některých těšínitech je v podstatném množství přítomen i olivín - složením tedy těšínity v podstatě odpovídají foidickému gabru, avšak místo nefelínu obsahují analcim. U nás jsou těšínity rozšířeny zejména v Podbeskydské pahorkatině (především v okolí Nového Jičína a Českého Těšína, podle nějž se tyto horniny nazývají).

Pikrity jsou podobně jako těšínity někdy též řazeny k výlevným horninám. Nejčastěji jde o šedočerné až černé, středně až hrubě zrnité horniny, složené především z olivínu, pyroxenu (augitu), amfibolu a menšího množství biotitu a apatitu. Pikrity se vyskytují společně s těšínity v Podbeskydské pahorkatině; ojedinělé výskyty pikritů v asociaci s paleobazalty jsou známy z Barrandienu.

Kimberlity jsou ultramafické horniny příbuzné pikritům. Nejčastěji mají tmavě šedou barvu. Jsou složené převážně z olivínu (zpravidla částečně serpentinizovaného), dále obsahují pyroxeny (bronzit, hypersten), flogopit a granát (pyrop). V České republice byly kimberlity nebo jim velmi blízké horniny zjištěny jen zcela ojediněle v Českém středohoří (u Měrunic); klasickou oblastí výskytu kimberlitů je Jihoafrická republika (kimberlity se nazývají podle jihoafrického města Kimberley).

Karbonatity jsou složením mimořádné magmatické horniny, které obsahují minimálně 50 obj.% primárního karbonátu (zpravidla kalcitu nebo dolomitu, méně často sideritu). Z nekarbonátových minerálů je v těchto horninách nejčastěji přítomen pyroxen (egirin, egirinaugit), flogopit, apatit a magnetit. Kromě žilných karbonatitů jsou známy i výlevné karbonatity. Na území České republiky nebyly karbonatity dosud nalezeny.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one