Jozef Klembara, Evolúcia ekosystémov, Univerzita Komenského v Bratislave
O. Kumpera, Z.Vašíček, Základy historické geologie a paleontologie
J. Dvořák, B. Růžička, Geologická minulost Země
http://www.trilobites.info/
http://www.alaunwerk.de/guide3.htm
http://www.barrandien.cz/
http://skole.trondheim.kommune.no/rosten/fag/naturfag/utvikling/kambrium.htm
http://www.portalsaofrancisco.com.br/alfa/ceratopsideos/triceratops.php
Joseph G. Mečet, Trond H. Torsvik, The making and unmaking of a supercontinent: Rodinia revisited
http://geo-evropa.upol.cz/temata/geologie/
http://theprehistoricworld.blog.cz/1006/trias
http://www.meteo-maarssen.nl/pk_02.html
http://www.giobioobrazky.ic.cz/geologie.htm
http://historiezeme.sweb.cz/
http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/rg/regionalka.html
http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/regionalni_geol/geologie_CM.htm#kap1
http://www.geology.upol.cz/paleogeografie.html
I. Chlupáč a kol., Geologická minulost České republiky, Academia 2002
J. Zimák, Mineralogie a petrografie, UP v Olomouci 1998
A. Bajer, J. Matyášek, K. Rejšek, M. Suk, Petrologie, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2004
http://astronomia.zcu.cz/planety/zeme/1948-stavba-nitra-zeme
http://www.sci.muni.cz/~herber/
http://www.ig.uit.no/webgeology/
http://geologie.vsb.cz/
http://atlas.horniny.sci.muni.cz/
http://www.zatlanka.cz/vyukove-materialy/zemepis/litosfera_typy_pohybu_desek.html
http://keith-travelsinindonesia.blogspot.com/2010/09/why-are-there-so-many-volcanoes-here.html
http://www.litosfera.chytrak.cz/3.html
L. Čepek, Hlubiny země, Praha 1964
J. Kalvoda, O. Bábek, R. Brzobohatý, Historická geologie, Olomouc 1997
http://www.jindrichpolak.wz.cz/encyklopedie/abc/sopka.php
http://www.youtube.com
B. Bouček, O. Kodym, Geologie I.díl Všeobecná geologie, Praha 1954
J. Karásek, Základy obecné geomorfologie, Brno 2001
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

stránky v rekonstrukci

 

Hlubinné magmatity

Hlubinné magmatity (plutonity)

Plutonity mají zpravidla všesměrně zrnitou texturu. Většina plutonitů je středně zrnitá, méně často jsou tyto horniny hrubozrnné a jen ojediněle i velkozrnné. Struktury plutonitů jsou většinou stejnoměrně zrnité, avšak u relativně kyselejších plutonitů (např. granitů, granodioritů a syenitů) se poměrně často setkáváme i s porfyrickou strukturou (porfyrické vyrostlice o velikosti nejčastěji 2 až 10 cm jsou tvořeny živcem, základní hmota těchto hornin bývá středně zrnitá). Struktura základní hmoty porfyrických plutonitů je stejně jako struktura drtivé většiny stejnoměrně zrnitých plutonitů hypidiomorfně zrnitá - v případě kyselejších hornin jde o granitickou strukturu, v případě bazických hornin jde nejčastěji o gabrově zrnitou nebo ofitickou strukturu. Barva plutonitů závisí na jejich nerostném složení, a to především na obsahu tmavých součástí. Kyselé horniny mají většinou světlou barvu (bývají bílé, světle šedé nebo narůžovělé); horniny bazičtější jsou tmavší (šedé, modrošedé, šedohnědé, šedočerné, černozelené až černé). - Vzhledem k tomu, že při makroskopickém (a tedy jen přibližném!) určování hornin se často význam barvy přeceňuje, je nutno upozornit na skutečnost, že barva horniny nemá v podstatě na její zařazení do systému žádný vliv, neboť je často ovlivňována řadou faktorů, které s jejím primárním nerostným složením nemusí souviset (barva horniny se mění např. při jejím zvětrávání), a navíc je nutno si uvědomit, že barva některých horninotvorných minerálů je značně variabilní.
V následujícím přehledu je uvedena velmi stručná charakteristika nejběžnějších plutonitů, doplněná údaji o jejich rozšíření:

Alkalicko-živcové granity (alkalicko-živcové žuly)
Alkalicko-živcové granity jsou světlé horniny, složené převážně z křemene a alkalických živců. V malém množství obsahují tmavé součástky - biotit, alkalické pyroxeny a alkalické amfiboly. Jde obecně o málo rozšířené horniny, které se u nás nevyskytují.

Granity (žuly)

Granity jsou převážně světlé horniny - čerstvé granity mají zpravidla světle šedou barvu (nejčastěji s modravým odstínem), která se navětráním mění na žlutavě šedou; existují však i narůžovělé až červené granity nebo nazelenalé granity. Granity jsou obvykle středně zrnité, ale běžně se vyskytují též jemnozrnné nebo naopak hrubozrnné typy. Nejčastěji jsou stejnoměrně zrnité, ale dosti časté jsou i porfyrické granity, v nichž porfyrické vyrostlice tvoří draselný živec. Struktura granitů je hypidiomorfně zrnitá (granitická), u porfyrických typů má tuto strukturu základní hmota. Drtivá většina granitů má kompaktní texturu, jen výjimečně je textura těchto hornin miarolitická.
Hlavními složkami granitů jsou křemen, draselný živec (ortoklas nebo mikroklin) a plagioklas, jehož bazicita obvykle odpovídá oligoklasu (může jít i o andezin, příp. i o albit). Z tmavých minerálů, které jsou v granitech přítomny nejčastěji v množství 5-20 obj.%, zpravidla převažuje biotit. Méně hojný bývá amfibol a velmi vzácně se v granitech může vyskytovat i pyroxen; v kyselejších typech granitů bývá hojně přítomen muskovit. Z akcesorických minerálů granity nejčastěji obsahují apatit, zirkon, titanit, hematit, ilmenit, rutil, magnetit, pyrit, granát, andalusit a cordierit; pro relativně kyselejší muskovitické granity je charakteristická přítomnost turmalínu (skorylu) v akcesorickém až vedlejším množství. Z druhotných minerálů bývá v granitech nejčastěji přítomen chlorit, epidot, muskovit (sericit), kaolinit a kalcit.

Granity tvoří buď v samostatná tělesa často značných rozměrů (největší známé granitové těleso na světě vystupuje ve Finsku na ploše 23.000 km2) nebo se vyskytují společně s příbuz-nými typy magmatitů (např. s granodiority, tonality, křemennými diority apod.). U nás se granity vyskytují především v centrálním masívu Českomoravské vrchoviny (např. „mrákotínská žula“), na Šumavě a v Českém lese, v masivech Smrčin a Krušných hor (v uvedených oblastech jde zejména o biotitické a dvojslídné granity, někdy s porfyrickou stavbou); granity tvoří i krkonošsko-jizerský masiv (porfyrické biotitické granity - např. „liberecká žula“), v menší míře jsou granity přítomny ve středočeském plutonu, brněnském masivu a žulovském masivu.

Alaskity jsou extrémně světlé variety alkalicko-živcových granitů.
Granodiority

Granodiority jsou většinou světle šedé horniny, které se svým vzhledem velmi podobají granitům, avšak v průměru jsou ve srovnání s granity poněkud tmavší. Granodiority bývají nejčastěji středně zrnité. Zpravidla jsou stejnoměrně zrnité, jen někdy porfyrické. Podobně jako granity mají hypidiomorfně zrnitou (granitickou) strukturu a kompaktní texturu.
Na složení granodioritů se podílí především křemen, plagioklas (oligoklas až andezin) a draselný živec (ortoklas, mikroklin). Tmavé minerály jsou v granodioritech zpravidla přítomny v množství 5-25 obj.% - nejčastěji jde o biotit, obvykle méně hojný je obecný amfibol. Vzácně je podstatnou složkou granodioritů pyroxen nebo muskovit. V akcesorickém množství bývá v granodioritech obvykle přítomen apatit, zirkon, titanit, magnetit, ilmenit a pyrit. Druhotné minerály jsou podobně jako v granitech zastoupeny muskovitem (sericitem), chloritem, kaolinitem, epidotem a kalcitem.

Granodiority často tvoří samostatná tělesa ohromných rozměrů (např. převážně grano-dioritový kalifornský pluton v pohoří Sierra Nevada vystupuje na ploše zhruba 50.000 km2). Spolu s granity jsou granodiority nejrozšířenějším typem magmatických hornin na území České republiky - hojně jsou přítomny ve středočeském plutonu, brněnském, dyjském a žulovském masivu.
VZNIK GRANITOIDŮ
Grafitizační hypotéza:
granitoidy nevznikají krystalizací magmatu, ale granitizací
granitizace je proces vzniku granitoidů v pevném stavu ze substrátu vhodného složení
granitizace byla považována za metasomatický proces, podle některých geologů byl proces izochemický

Magmatická hypotéza:
Granitové magma může existovat za teplotních a tlakových podmínek vysokého stupně regionální metamorfózy. Může vznikat parciálním tavením širokého spektra metamorfitů, pokud obsahují alespoň malé množství křemene, plagioklasu a alkalického živce (slíd). Pro vznik granitového magmatu má význam voda, která snižuje teplotu začátku tavení. Za přít. vody a tlaku kolem 400-500 MPa tavení začíná už při 650ºC. Jedná se o proces typický pro tavení kontinentální kůry.

Granity vznikají v různých geotektonických pásmech:
a) orogenní – jsou vázány na orogenní pásma, dochází k anatexi za přít. vody a za relativně nízké teploty, proto se magma nedostane na zemský povrch
b) anorogenní – jsou spjaty s kontinentálními rifty, magmata jsou obvykle sušší a výše temperovaná, to jim umožňuje jejich pronikají do malých hloubek

Genetické typy granitoidů:
Typ I – produkty anatexe starších magmat. hornin intermediárního až bazického složení
Typ S – anatexe metasedimentárních komplexů, původně složených z pelitických sedimentů až drob
Typ I/S – horniny smíšené mezi I a S
Typ H – hybridní granitoidy vzniklé z hybridizovaných magmat I nebo S
Typ A – díky vysoké teplotě a níkého obsahu vody byly schopny intrudovat do mělkého patra kontinentální kůry. Jsou vázány na vnitřní části kontin. lítost. desek, často jsou v oblastech kontinent. riftu v sepětí s vulkanity
Typ M – představují přímé diferenciály bazického magmatu, pocházejícího ze svrchního pláště. (tonality, trondhjemity).

Tonality a křemenné diority

V závislosti na dosti variabilním složení těchto hornin je jejich barva značně proměnlivá - nejčastěji jde o světle šedé až šedé horniny (tonality) nebo šedé až šedočerné horniny (křemenné diority). Stavbou se tyto horniny podobají granodioritům, do nichž plynule přecházejí.

Na složení těchto hornin se podílí křemen (v tonalitech v množství větším než 20 % z objemu světlých součástí, v křemenných dioritech připadá na křemen 5-20 % z objemu světlých součástí) a především neutrální plagioklas (andezin); draselný živec bývá v těchto horninách přítomen jen v nepatrném množství. Na tmavé minerály připadá 10-40 % objemu tonalitů a 20-40 % objemu křemenných dioritů - jde především o biotit a amfibol, přičemž tonality zpravidla obsahují více biotitu než amfibolu a v křemenných dioritech je naopak obvykle více amfibolu než biotitu. V obou typech hornin bývá vzácně přítomen pyroxen. V akcesorickém množství tonality a křemenné diority obsahují apatit, magnetit, zirkon, titanit a ilmenit. Druhotné minerály jsou zastoupeny zejména chloritem, muskovitem (sericitem) a epidotem.

Tonality a křemenné diority jsou součástí středočeského plutonu, vyskytují se v brněnském a dyjském masivu.
Syenity
Barva syenitů závisí především na obsahu tmavých minerálů - nejčastěji mají syenity šedou až černošedou barvu, avšak mohou být i narůžovělé až červené nebo nazelenalé. Syenity jsou zpravidla středně až hrubě zrnité; jejich struktura je hypidiomorfně zrnitá, stejnoměrně zrnitá nebo porfyrická. Jsou to kompaktní horniny s všesměrně zrnitou texturou, ale v některých porfyrických syenitech lze pozorovat fluidální uspořádání živcových vyrostlic.

Hlavními světlými minerály syenitů jsou živce, a to především draselné živce (ortoklas, mikroklin), které převažují nad plagioklasem, jehož bazicita nejčastěji odpovídá oligoklasu, méně často andezinu. Křemen není v syenitech přítomen vůbec nebo jeho množství nedosahuje 5 % z objemu světlých součástek (při obsahu 5-20 % křemene z objemu světlých minerálů jde o křemenný syenit). Syenity zpravidla obsahují 10-45 obj.% tmavých minerálů, a to zejména biotitu a amfibolu, méně často je v nich ve větším množství přítomen pyroxen (diopsid, augit i hypersten). V akcesorickém množství syenity obsahují zejména apatit, zirkon, titanit, magnetit, ilmenit a pyrit.

Syenity jsou obecně poměrně málo rozšířené horniny. Tvoří menší samostatné masivy nebo jsou součástí granitoidních plutonů či těles foidických syenitů. U nás se syenity vyskytují jako součást středočeského plutonu (např. biotiticko-pyroxenické a pyroxenicko-biotitické syenity v okolí Tábora). Ve starší petrografické literatuře se často uvádí, že syenity tvoří podstatnou část třebíčsko-meziříčského masivu a jihlavský masiv - v prvním případě jde zejména o tmavý porfyrický amfibolicko-biotitický granit (amfibolické syenity jsou jen vzácnou součástí třebíčsko-meziříčského masivu), v druhém případě jde spíše o monzonity, resp. křemenné monzonity.
Monzonity, monzodiority a diority
V závislosti na obsahu tmavých minerálů mají tyto horniny šedou, šedozelenou nebo černozelenou barvu. Jsou středně zrnité, jen zřídka porfyrické. Jejich struktura je hypidiomorfně zrnitá (granitická, někdy s přechodem do gabrově zrnité nebo ofitické). Textura těchto hornin je kompaktní, všesměrně zrnitá.

Světlé minerály jsou v těchto horninách zastoupeny především živci. Monzonit obsahuje draselný živec (ortoklas, mikroklin) a plagioklas zhruba ve stejném množství, v monzodioritu a dioritu je plagioklas převažujícím živcem (v dioritu bývá draselný živec přítomen jen v akcesorickém množství nebo úplně chybí). Bazicitou odpovídají plagioklasy těchto hornin obvykle andezinu (při bazicitě plagioklasu nad An50 přechází monzodiorit do monzogabra a diorit do gabra). Podle Streckeisenovy klasifikace tyto horniny obsahují maximálně 5 % křemene z objemu světlých minerálů; pokud tyto horniny obsahují 5 až 20 % křemene z objemu světlých součástek, je tato skutečnost vyjádřena příslušným adjektivem (např. diority často přecházejí přibýváním křemene do křemenných dioritů). Tmavé minerály, které představují zpravidla 15-50 obj.% horniny, jsou zastoupeny biotitem, amfibolem i pyroxenem. V akcesorickém množství je přítomen nejčastěji apatit, titanit, zirkon, magnetit a ilmenit. Z druhotných minerálů v těchto horninách vznikají především jílové minerály, epidot a chlorit.

U nás se horniny uvedených typů vyskytují společně s granitoidy ve středočeském plutonu, třebíčsko-meziříčském, jihlavském, brněnském a dyjském masivu.
Monzogabra a gabra
Monzogabra a gabra jsou tmavé horniny nejčastěji šedočerné nebo zelenočerné barvy. Zpravidla jsou středně zrnité nebo hrubozrnné. Jen výjimečně bývají porfyrické. Jejich struktura je hypidiomorfně zrnitá (gabrově zrnitá nebo ofitická), textura kompaktní, zpravidla všesměrně zrnitá, ale někdy i páskovaná.

Ze světlých minerálů jsou v těchto horninách přítomny především živce, a to zejména plagioklasy, které vždy výrazně převažují nad draselnými živci (v gabru bývají draselné živce přítomny jen v akcesorickém množství). Na rozdíl od monzodioritů a dioritů mají plagioklasy gaber bazicitu vyšší než An50 (zpravidla jde o labradorit nebo bytownit, ale často i o plagio-klas odpovídající andezinu až labradoritu, jehož průměrná bazicita je však vyšší než An50). Množství křemene v těchto horninách nedosahuje 5 % z objemu světlých minerálů (při obsahu 5-20 % křemene z objemu světlých minerálů jde o křemenné monzogabro nebo křemenné gabro). Tmavé minerály, které obvykle tvoří 30-65 obj.% horniny, jsou zastoupeny především klinopyroxeny (diopsidem a augitem). Zpravidla v menším množství jsou v těchto horninách přítomny ortopyroxeny (bronzit, hypersten), amfiboly, biotit a v některých typech gaber se vyskytuje i ve větším množství olivín - přítomnost těchto tmavých minerálů se vyjadřuje v názvu horniny (amfibolické gabro, olivinické gabro; gabra obsahující vedle klinopyroxenu i ortopyroxen se označují jako gabronority, gabra s vysokou převahou ortopyroxenu nad klinopyroxenem jako nority). V akcesorickém množství monzogabra a gabra obsahují především magnetit, ilmenit, apatit, pyrhotin, granát, titanit a rutil. Často v nich bývá přítomno značné množství druhotných minerálů, a to především epidotu, chloritu, druhotného amfibolu (nahrazujícího pyroxen) a jílových minerálů.
Monzogabra a gabra zpravidla tvoří menší masivy (např. poběžovický a kdyňský masiv v západních Čechách a ranský masiv, jenž vystupuje jižně od Železných hor) a jsou též součástí větších, petrograficky pestřejších těles (např. středočeského plutonu a brněnského masivu).
Peridotity, pyroxenity a hornblendity
Peridotity, pyroxenity a hornblendity (amfibolovce) patří mezi hlubinné ultramafity, tj. horniny, které obsahují více než 90 obj.% tmavých minerálů. Jsou to tmavé horniny zpravidla zelené, černozelené, šedočerné nebo zelenočerné barvy. Jejich struktura je nejčastěji stejnoměrně zrnitá. Obvykle jsou tyto horniny středně zrnité a mají kompaktní a všesměrně zrnitou texturu.

K peridotitům jsou podle Streckeisenovy klasifikace řazeny ultramafity, které obsahují minimálně 40 % olivínu z celkového objemu tmavých minerálů. Peridotity obsahující více než 90 % olivínu z celkového objemu tmavých minerálů se označují jako dunity. Většinou však jsou v peridotitech v podstatném množství přítomny pyroxeny (jde o pyroxenické peridotity, které se podrobněji klasifikují podle zastoupení ortopyroxenů a klinopyroxenů) nebo jsou v peridotitech v podstatném množství přítomny amfiboly (jde o hornblenditické peridotity); často jsou v peridotitech pyroxeny a amfiboly přítomny ve větším množství společně (jde o pyroxenicko-hornblenditické peridotity). Pyroxenity jsou podle Streckeisenovy klasifikace ultramafity obsahující nejméně 90 % pyroxenů z celkového objemu tmavých minerálů; v hornblenditech připadá minimálně 90 % z objemu tmavých minerálů na amfiboly. Horniny na přechodu mezi takto definovanými pyroxenity a hornblendity se označují jako hornblenditické pyroxenity a pyroxenické hornblendity. Z tmavých minerálů uvedené ultramafity často obsahují také biotit. Světlé minerály se v ultramafických horninách takřka nevyskytují - pokud jsou přítomny, jde zpravidla o plagioklasy bazicitou odpovídající labradoritu nebo bytownitu. Akcesorické minerály jsou v ultramafitech zastoupeny především magnetitem, chromitem, ilmenitem, granátem, spinelem a pyrhotinem (uvedené nerosty se v ultramafitech někdy vyskytují i ve vedlejším až podstatném množství).

Peridotity velmi snadno podléhají serpentinizaci, tj. přeměně na horninu zvanou serpentinit (hadec). V České republice se nepřeměněné nebo jen slabě serpentinizované peridotity vyskytují jen velmi vzácně, a to např. na Domažlicku (v okolí Poběžovic) a v ranském masivu. Pyroxenity jsou ve větší míře rozšířeny v ranském masivu; hornblendity se vyskytují např. ve středočeském plutonu a v brněnském masivu.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one