Jozef Klembara, Evolúcia ekosystémov, Univerzita Komenského v Bratislave
O. Kumpera, Z.Vašíček, Základy historické geologie a paleontologie
J. Dvořák, B. Růžička, Geologická minulost Země
http://www.trilobites.info/
http://www.alaunwerk.de/guide3.htm
http://www.barrandien.cz/
http://skole.trondheim.kommune.no/rosten/fag/naturfag/utvikling/kambrium.htm
http://www.portalsaofrancisco.com.br/alfa/ceratopsideos/triceratops.php
Joseph G. Mečet, Trond H. Torsvik, The making and unmaking of a supercontinent: Rodinia revisited
http://geo-evropa.upol.cz/temata/geologie/
http://theprehistoricworld.blog.cz/1006/trias
http://www.meteo-maarssen.nl/pk_02.html
http://www.giobioobrazky.ic.cz/geologie.htm
http://historiezeme.sweb.cz/
http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/rg/regionalka.html
http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/regionalni_geol/geologie_CM.htm#kap1
http://www.geology.upol.cz/paleogeografie.html
I. Chlupáč a kol., Geologická minulost České republiky, Academia 2002
J. Zimák, Mineralogie a petrografie, UP v Olomouci 1998
A. Bajer, J. Matyášek, K. Rejšek, M. Suk, Petrologie, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2004
http://astronomia.zcu.cz/planety/zeme/1948-stavba-nitra-zeme
http://www.sci.muni.cz/~herber/
http://www.ig.uit.no/webgeology/
http://geologie.vsb.cz/
http://atlas.horniny.sci.muni.cz/
http://www.zatlanka.cz/vyukove-materialy/zemepis/litosfera_typy_pohybu_desek.html
http://keith-travelsinindonesia.blogspot.com/2010/09/why-are-there-so-many-volcanoes-here.html
http://www.litosfera.chytrak.cz/3.html
L. Čepek, Hlubiny země, Praha 1964
J. Kalvoda, O. Bábek, R. Brzobohatý, Historická geologie, Olomouc 1997
http://www.jindrichpolak.wz.cz/encyklopedie/abc/sopka.php
http://www.youtube.com
B. Bouček, O. Kodym, Geologie I.díl Všeobecná geologie, Praha 1954
J. Karásek, Základy obecné geomorfologie, Brno 2001
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

stránky v rekonstrukci

 

Silur

443 – 416 Ma
Na počátku siluru došlo k významnému globálnímu oteplení, které vyvrcholilo v devonu. Na pólech chybí ledové čepice a rozsáhlé části kontinentů jsou zality mořem. Na konci siluru dochází k poklesu mořské hladiny.

Během siluru vrcholí konvergentní pohyby mezi Laurentií, Baltikou a Avalonií. Dochází k vyvrásnění oblasti kaledonské mobilní zóny, situované mezi zmíněnými kontinenty. Celá kaledonská orogeneze probíhala v několika fázích od svrchního ordoviku do spodního devonu a vedla k uzavření oceánu Japetus a Tornquistova moře. V siluru byl průběh kaledonské orogeneze ve skandinávské oblasti nejintenzivnější (došlo k silné metamorfóze a ke vzniku složité příkrovové stavby). V oblasti dnešních britských kaledonid probíhá v siluru mladokaledonská fáze spojená s kolizí východní Avalonie a Laurentie. Kaledonskou mobilní zónu na východním okraji Laurentie můžeme rozlišit na severní a jižní. Severní část byla situovaná na východním okraji dnešního Grónska a kolidovala s Baltikou v nejvyšším siluru. V jižní části docházelo ke kolizím s mikrokontinemty gondwanského původu (západní Avalonie) a tektonický vývoj byl ukončen až ke konci paleozoika kolizí Laurentie a Gondwany.      V siluru tedy vznikl spojením Laurentie, Baltiky a Avalonie nový kontinent Laurusie, který se pro velké množství červených klastických sedimentů, tzv. kaledonské molasy označuje jako kontinent Old Red. Laurusie se nacházela v rovníkové oblasti, sibiřský, kazašský a severočínský kontinent se rozkládal na severní polokouli v mírných zeměpisných šířkách. Na pozici Gondwany v siluru existuje více názorů. Jižní pól mohl být v oblasti dnešní Jižní Ameriky, Gondwana by pak ležela severněji, blíž k Laurusii. Nebo jižní pól mohl být v oblasti dnešní střední Afriky a mezi Gondwanou a Laurusií by pak byla úhlová vzdálenost asi 30.     
Kromě již zmíněné kaledonské mobilní zóny existovaly v siluru ještě další tektonicky aktivní oblasti. Na západním okraji Laurentie (Laurusie) se nacházela kordillerská mobilní oblast, na severním franklinská mobilní oblast. Na východním okraji dnešní Austrálie, v tasmánské mobilní oblasti proběhlo benambranské vrásnění. Řada mobilních zón se nacházela také mezi jednotlivými stavebními prvky dnešního asijského kontinentu.
Živoč.: lilijice-vytv.krinoidové vápence, vůdčí jsou graptoliti, ostrakodi, rozšiř. Láčkovců-hl.korálnatci, rozvoj měkkýšů, mlžů, hlavonožců, vznik čelistí: trnoploutví(Acanthodi), pancířnatí, kostnaté ryby-svrchní silur,
Flóra: přechod rostlin na souš, první cévnaté rostl.-Rhyniphyta, suchozemské houby,
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one