Jozef Klembara, Evolúcia ekosystémov, Univerzita Komenského v Bratislave
O. Kumpera, Z.Vašíček, Základy historické geologie a paleontologie
J. Dvořák, B. Růžička, Geologická minulost Země
http://www.trilobites.info/
http://www.alaunwerk.de/guide3.htm
http://www.barrandien.cz/
http://skole.trondheim.kommune.no/rosten/fag/naturfag/utvikling/kambrium.htm
http://www.portalsaofrancisco.com.br/alfa/ceratopsideos/triceratops.php
Joseph G. Mečet, Trond H. Torsvik, The making and unmaking of a supercontinent: Rodinia revisited
http://geo-evropa.upol.cz/temata/geologie/
http://theprehistoricworld.blog.cz/1006/trias
http://www.meteo-maarssen.nl/pk_02.html
http://www.giobioobrazky.ic.cz/geologie.htm
http://historiezeme.sweb.cz/
http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/rg/regionalka.html
http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/regionalni_geol/geologie_CM.htm#kap1
http://www.geology.upol.cz/paleogeografie.html
I. Chlupáč a kol., Geologická minulost České republiky, Academia 2002
J. Zimák, Mineralogie a petrografie, UP v Olomouci 1998
A. Bajer, J. Matyášek, K. Rejšek, M. Suk, Petrologie, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2004
http://astronomia.zcu.cz/planety/zeme/1948-stavba-nitra-zeme
http://www.sci.muni.cz/~herber/
http://www.ig.uit.no/webgeology/
http://geologie.vsb.cz/
http://atlas.horniny.sci.muni.cz/
http://www.zatlanka.cz/vyukove-materialy/zemepis/litosfera_typy_pohybu_desek.html
http://keith-travelsinindonesia.blogspot.com/2010/09/why-are-there-so-many-volcanoes-here.html
http://www.litosfera.chytrak.cz/3.html
L. Čepek, Hlubiny země, Praha 1964
J. Kalvoda, O. Bábek, R. Brzobohatý, Historická geologie, Olomouc 1997
http://www.jindrichpolak.wz.cz/encyklopedie/abc/sopka.php
http://www.youtube.com
B. Bouček, O. Kodym, Geologie I.díl Všeobecná geologie, Praha 1954
J. Karásek, Základy obecné geomorfologie, Brno 2001
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

stránky v rekonstrukci

 

Ordovik

480 – 443 Ma
Ordovik byl pojmenován podle keltského kmene Ordoviciů. Sp. hranice je dána výskytem graptolita.
Do konce spodního ordoviku pokračuje oteplování klimatu. Ve svrchním ordoviku se však podnebí celkově ochlazuje a v polárních oblastech Gondwany dochází ke vzniku rozsáhlého zalednění. Hladina světového oceánu se zvedá až do svrchního ordoviku, kdy kulminuje. Celkově je o několik set metrů vyšší než je hladina dnešní. Značné části tehdejších kontinentů jsou zality mělkým epikontinentálním mořem. Na konci ordoviku dochází k významnému poklesu hladiny světového oceánu, provázené prudkým ochlazením.

Pozice hlavních kontinentálních bloků byly v ordoviku podobné jako v kambriu. Gondwana se rozkládala převážně na jižní polokouli a během celého staršího paleozoika vykonávala složité rotační pohyby. Baltika se začala rychle přibližovat k Laurentii a tím docházelo k uzavírání oceánu Japetus. Laurentie se nacházela v rovníkové oblasti a přibližoval se k ní také Sibiřský kontinent. Ze severního okraje Gondwany se začínají během ordoviku oddělovat dílčí, tzv. perigondwanské mikrokontinenty a pohybují se na sever, směrem k Baltice a Laurentii. Jako první se odděluje mikrokontinent Avalonie. Za část východní Avalonie je dnes v Evropě považována většina Anglie, londýnsko-brabantský a rýnský masiv a brunovistulikum. V dnešní Severní Americe je za fragment západní Avalonie považováno Nové Skotsko. Mezi Avalonií a Baltikou se uzavíralo Tornquistovo moře a mezi Gondwanou a Avaloniií byl Rheický oceán. Tornquistovo moře i Rheický oceán představují dílčí součásti oceánu Paleotethys.      Oblastí s orogenetickou aktivitou bylo v ordoviku několik. Vytvářela se kaledonská mobilní zóna mezi kontinenty Baltika a Laurentie. Při západním okraji Baltiky začala subdukce oceánu Japetus a během finnmarkské fáze (započaté obdukcí oceánské kůry) došlo pravděpodobně ke kolizi s ostrovním obloukem. Na východním okraji Baltiky probíhaly dílčí tektonické procesy spojené s přibližováním Avalonie. Jižní a východní okraj Laurentie byl taktéž součástí kaledonské mobilní zóny. Ve východní části došlo k subdukci oceánské kůry Japetu a ke kolizi ostrovního oblouku při grampianské fázi (ta je dnes reprezentována ve Skotsku). S jižním okrajem Laurentie kolidoval taktéž ostrovní oblouk, a to v takonské fázi (její projevy jsou dnes patrné v severní části Apalačí). Na západním okraji Laurentie byla stále aktivní kordillerská mobilní zóna a na sevrním franklinská mobilní zóna. V oblasti dnešní východní Austrálie přetrvávala z kambria tasmánská mobilní zóna.
Živoč.: objev. Mechovek-tvorba vápn.útesů, láčkovci-skupina vytvář.korály. Rovoj konodontů. Trilobiti jsou na ústupu, ale mají stále značný význam. Více mlžů a plžů než v kambriu. Rozvíjí se nautiloidní hlavonožci – loděnkovití. Hojní jsou ramenonožci, graptoliti (charakterizují nástup devonu), jablovci, objevují se ježovky. Kelnatky (Scaphopoda), Asteroidea – mořské hvězdice, Tentakuliti, Bezčelistnatci-vzácně-Astraspis.
Flóra: rozvoj zelených řas a červených. První nálezy suchozem. spór mechorostů.

Na konci ordoviku velké vymírání. Vymizelo do té doby 22% všech známých čeledí. Z toho 45% trilobitů, redukováni byli ramenonožci, koráli, graptoliti

Příčina zřejmě zalednění
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one