Jozef Klembara, Evolúcia ekosystémov, Univerzita Komenského v Bratislave
O. Kumpera, Z.Vašíček, Základy historické geologie a paleontologie
J. Dvořák, B. Růžička, Geologická minulost Země
http://www.trilobites.info/
http://www.alaunwerk.de/guide3.htm
http://www.barrandien.cz/
http://skole.trondheim.kommune.no/rosten/fag/naturfag/utvikling/kambrium.htm
http://www.portalsaofrancisco.com.br/alfa/ceratopsideos/triceratops.php
Joseph G. Mečet, Trond H. Torsvik, The making and unmaking of a supercontinent: Rodinia revisited
http://geo-evropa.upol.cz/temata/geologie/
http://theprehistoricworld.blog.cz/1006/trias
http://www.meteo-maarssen.nl/pk_02.html
http://www.giobioobrazky.ic.cz/geologie.htm
http://historiezeme.sweb.cz/
http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/rg/regionalka.html
http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/regionalni_geol/geologie_CM.htm#kap1
http://www.geology.upol.cz/paleogeografie.html
I. Chlupáč a kol., Geologická minulost České republiky, Academia 2002
J. Zimák, Mineralogie a petrografie, UP v Olomouci 1998
A. Bajer, J. Matyášek, K. Rejšek, M. Suk, Petrologie, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2004
http://astronomia.zcu.cz/planety/zeme/1948-stavba-nitra-zeme
http://www.sci.muni.cz/~herber/
http://www.ig.uit.no/webgeology/
http://geologie.vsb.cz/
http://atlas.horniny.sci.muni.cz/
http://www.zatlanka.cz/vyukove-materialy/zemepis/litosfera_typy_pohybu_desek.html
http://keith-travelsinindonesia.blogspot.com/2010/09/why-are-there-so-many-volcanoes-here.html
http://www.litosfera.chytrak.cz/3.html
L. Čepek, Hlubiny země, Praha 1964
J. Kalvoda, O. Bábek, R. Brzobohatý, Historická geologie, Olomouc 1997
http://www.jindrichpolak.wz.cz/encyklopedie/abc/sopka.php
http://www.youtube.com
B. Bouček, O. Kodym, Geologie I.díl Všeobecná geologie, Praha 1954
J. Karásek, Základy obecné geomorfologie, Brno 2001
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

stránky v rekonstrukci

 

Krasové jevy

KRASOVÉ POCHODY
soubor velmi osobitých tvarů a jevů rozložených v krajině ve 2 úrovních – na povrchu a v podzemí
1. EXO:
- základním tvarem je sedimentární tabule - krasová tabule
rovnice krasovění: CaCO3 + H2O + CO2 = Ca (HCO3)2
pozn.reverzibilní reakce(běží i naopak)

škrapy – komplex drobných tvarů vhloubených do skalního povrchu
typy:
- obecné (na vodorovných plochách, nepravidelné tvary popř. mřížková struktura),
- žlábkové (na ukloněných horninách, rovnoběžné tvary vznikající v závislosti na odtok vody)
- pobřežní (u pobřeží, dopadající vodou vznikají sníženiny malého rozsahu - cm)
- obří - vázané na masivní, tlustě vrstevnaté vápence
závrty – pravidelné kruhovité sniženiny (v místech křížení puklin), průměr závrtu max. 1 km
- aluviální z. - v případě, kdy jsou krasové horniny pokryty fluviálními sedimenty
- řícené z. - vznikají v důsledku řítivého pohybu
- cenoty – dno závrtu je pod mořskou hladinou
bogaz – sníženina, která propojuje závrty, protáhlá min. 100 m, hloubka 2-3 m. vzniká mezi dvěma závrty, hluboká několik metrů široká rýha na obou koncích otevřená
polje – rozsáhlá sníženina vzniklá propojením závrtů, min. délka 1 km
uvala – krasová deprese, menší, většinou spojením závrtů (2-3), jsou v příme linii
propast – svislá či šikmá prohlubeň se skalními stěnami v rozpustných horninách, jejíž vertikální rozměr převyšuje horizontální


krasová údolí – mají charakter kaňonu, v Moravském krasu tzv. žleby

podle vztahu, kde pramení tok:
alogenní ú. – vodní tok teče z nekrasové horniny do krasu - dochází k propadání tzv. ponorům,
v opačném případě se jedná o vývěr
autochtonní ú. - údolí většinu roku suchá, toky nerozrušují povrch; kras. horniny tvoří vyvýšeniny
slepá ú. – vodní tok, který přitéká ke krasovému území nedosáhne vrcholné úrovně - propadá se
poloslepá ú. – za vyšších vodních stavů dojde k přetečení přes ucpanou oblast ponoru - voda teče i po vrcholku krasu
Etapy vývoje krasové oblasti:
- mládí – povrchová modelace je minimální, mělké závrty v oblasti křížení puklin
- propojování sníženin – vznikají kras. kužely (80-90° = krasové věže, 60-80° = mogoty, v trop. kras.)
- stáří – pokročilé stádium destrukce, na povrch vystupují jiné horniny + zbytky kuželů (humy)

Pseudokrasové jevy
• vytváří se korozí (krasovění) a erozí podzemní části oblastí
• jeskyně – syngenetické - vznik současně se vznikem horniny, epigenetické
• krasové jeskyně – koroze – erozní činností vodního toku

Evorze
• subtyp krasové eroze, výmol při krouživém vířivém pohybu (jámy, kotle, obří hrnce), turbiditní proudy
Eforace
• proudění vody pod tlakem (vznikají eforační chodby)
• chodby modelovány podzemním vodním tokem, který má v podzemí profil kruhu
Egutace
• výmolná činnost skapávající vody
• vznikají egutační jamky

2. ENDO:
- nutná přítomnost CO2 a H2CO3 ve vodě; CO2 se druhotně sráží v jeskyni; tvoří krápníkovou výzdobu
Základní typy krápníků:
- stalaktity (roste směrem dolů, základem je brčko, pokud dochází ke skapávání po linii = záclony),
- stalagmity (roste směrem nahoru, základem je gutační jamka),
- stalagnáty (propojený stalagnit a stalaktit)
- heliktit – excentrický, tenký až vláknitý krystalický výrůstek ze sintrových povlaků (Javoříčské jeskyně)
- jeskyně – prostor ze všech stran uzavřený (velikost aby se do ní vešel člověk).
Vznikají kombinací krasovění a erozní činností vodních toků. Vodní toky se na kontaktu s krasovými horninami propadají - proudí pod tlakem - dochází k turbulentnímu proudění = vznik obřích hrnců

vývoj v několika fázích – speleogeneze

Vznik jeskyní:
• fáze iniciální (zahajovací) –incepční subfáze (voda pronikne do masivu) a subfáze zárodečného růstu (převládá laminární proudění, voda se soustřeďuje do povrchových zón)
• rozvojová fáze – dochází k intenzivnímu proudění vody a k následné erozivní činnosti, vlivem turbulentních proudů, dochází k modelaci i podpovrchovými toky (vznikají malé prostory 5-15mm)
• voda proniká do systému jeskyní
• homogenní – čím je patro jeskyně víš, tím je starší
• nehomogenní – vznik mezivrstevních ploch (Koněpruské jeskyně) – na modelaci se podílí podpovrchový vodní tok (kombinace krasové a podpovrchové činnosti)
• degradační fáze – dochází zejména k řícení pater jeskyní
• doba pro vznik jeskyně – 10 tis. – 100 tis. let

Typy jeskyní:
• etážová – patrová – několik propojených úrovní - v ČR 2-3 patra
• eforační – trubicovitá (jeskyní chodba)
• hydrotermální – fyzikálně chemickou rozpustnou činností hydrotermálních vodních roztoků o vyšších teplotách
• ledovcová – vyvíjí se uvnitř ledovce (led má vyšší teplotu než voda)
• ledová – zaledněná – původ má v krasu, ale v zimním období pronikne voda, která zmrzne a vytvoří se vrstva ledu, pokud přes léto nedochází k úplné ablaci (roztátí), vzniká ledová výzdoba jeskyně – vzniká tam kde je jeskyně orientovaná na sever a existuje horizontální odvětrání
• u nás ledová v Lužických horách, v Amatérské jeskyni a ..
• denivelace – L, D – délka jeskyně – celková délka chodeb celého jeskyního systému (všechna patra, vertikály se nepočítají)
• denivelace – D – vzdálenost od spodu až nahoru (výškový rozdíl)
• jeskyní dóm – velký jeskyní prostor, vznik obvykle v průsečících puklin a zlomů
• chodby
• sifon – úsek jeskyní chodby, v němž se jeskyní strop snižuje natolik, že se noří pod povrch jeskyní výplně (pevné nebo tekuté), existuje taképolosfon – není pod vodou
• krasový komín – válcovitá dutina vybíhající z jeskynního stropu vzhůru

Základní klasifikace jeskyní:
kriterium geneze – syngenetická jeskyně (vznik současně se vznikem horniny),
epigenetická jeskyně (vznik nesouvisí se vznikem horniny)
podle směru – svislé (1650 m – stř. Asie); vodorovné (560 km – USA, celková délka musí být delší
než hodnota denivelace, což je max. výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejhlubším místem jeskyně)

Zpřístupněné jeskyně u nás (13): jeskyně Turoldu (Pavlovské vrchy), Na Pomezí a Na Špičáku (s. část Jeseníků), Mladečské j. a Javořické j. (Olomoucko), Zbrašovské aragonitové, Jeskyně (Hranický kras), Koněpruské j., Bozkovská j. (izolovaná čočka dolomitů), Chýnovská j. (Český kras), Balcarka, Punkevní j., Sloupskošošovské j., Kateřinská j. (Moravský kras) celkem máme v ČR kolem 2 230 jeskyní a propastí (z toho 1 770 krasových, zbytek pískovcových např. Teplické jeskyně). Nejvíce krasových jevů je v moravském krase. Ten se dělí na: severní část (odvodňována Punkvou, nej. Jeskynní systém v ČR – Amaterská jeskyně 39,4 km), střední část (Jedovnický a Křtinský potok, 2. nej. jeskynní systém – systém
Rudického propadání) a jižní část (jeskynní systém – Ochotská jeskyně)


Krasové prameny
• stálý
• epizodický – vývěr je nepravidelný
• intermitentní – funguje v pravidelných intervalech
• estavela – intermitentní krasový pramen: střídavě jeskyně výtoková a jeskyně vtoková (vtok a výtok platí pro jeskyni i pramen)
• podmořský – turbulentní vývěr sladké vody, na dalmatském pobřeží:vrulje
• vauclusní – výstupný pramen, vody vystupují ve velkém množství z hluboko uložených jeskyní proti směru gravitace – vlivem úklonu vrstev
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one