Jozef Klembara, Evolúcia ekosystémov, Univerzita Komenského v Bratislave
O. Kumpera, Z.Vašíček, Základy historické geologie a paleontologie
J. Dvořák, B. Růžička, Geologická minulost Země
http://www.trilobites.info/
http://www.alaunwerk.de/guide3.htm
http://www.barrandien.cz/
http://skole.trondheim.kommune.no/rosten/fag/naturfag/utvikling/kambrium.htm
http://www.portalsaofrancisco.com.br/alfa/ceratopsideos/triceratops.php
Joseph G. Mečet, Trond H. Torsvik, The making and unmaking of a supercontinent: Rodinia revisited
http://geo-evropa.upol.cz/temata/geologie/
http://theprehistoricworld.blog.cz/1006/trias
http://www.meteo-maarssen.nl/pk_02.html
http://www.giobioobrazky.ic.cz/geologie.htm
http://historiezeme.sweb.cz/
http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/rg/regionalka.html
http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/regionalni_geol/geologie_CM.htm#kap1
http://www.geology.upol.cz/paleogeografie.html
I. Chlupáč a kol., Geologická minulost České republiky, Academia 2002
J. Zimák, Mineralogie a petrografie, UP v Olomouci 1998
A. Bajer, J. Matyášek, K. Rejšek, M. Suk, Petrologie, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2004
http://astronomia.zcu.cz/planety/zeme/1948-stavba-nitra-zeme
http://www.sci.muni.cz/~herber/
http://www.ig.uit.no/webgeology/
http://geologie.vsb.cz/
http://atlas.horniny.sci.muni.cz/
http://www.zatlanka.cz/vyukove-materialy/zemepis/litosfera_typy_pohybu_desek.html
http://keith-travelsinindonesia.blogspot.com/2010/09/why-are-there-so-many-volcanoes-here.html
http://www.litosfera.chytrak.cz/3.html
L. Čepek, Hlubiny země, Praha 1964
J. Kalvoda, O. Bábek, R. Brzobohatý, Historická geologie, Olomouc 1997
http://www.jindrichpolak.wz.cz/encyklopedie/abc/sopka.php
http://www.youtube.com
B. Bouček, O. Kodym, Geologie I.díl Všeobecná geologie, Praha 1954
J. Karásek, Základy obecné geomorfologie, Brno 2001
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

stránky v rekonstrukci

 

Exogenní procesy

zvětrávání = mechanický rozpad a chemický rozklad hornin na povrchu nebo blízko povrchu Země, tvorba půd, probíhá in situ
3 druhy:
Mechanické
Chemické
biologické

Chemické zvětrávání: chemický rozklad horniny, změna chemického (minerálního) složení

- působí společně s mechanickým zvětráváním

Goldrichovo schéma:

Chemicky stabilní
minerály:
Křemen, muskovit
Chemicky nestabilní:
K-živce,
Ca-Na živce,
biotit, amfibol,
pyroxen, olivín

Rozpouštění
rozpustnost ve vodě, za normálních okolností - halit, polární molekuly vody - na straně vodíku v H2O je kladný náboj, na straně kyslíku v H2O je záporný náboj, rozbití iontové vazby -> roztok
většina minerálů ve vodě nerozpustné
rozpustnost závislá na pH, čím nižší pH vody, vyšší kyselost roztoku (obsah kationtu H+) - tím rozpustnější
obsah kyselin ve vodě - rozklad organické hmoty v půdě, obsah CO2 v atmosféře
rozpouštění karbonátů ve slabých kyselých roztocích

CaCO3 + 2[H+ + (H2)O] → Ca2+ + CO2 + 3(H2)O
kalcit + vodný roztok kyseliny → iont vápníku (rozpustný) + oxid uhličitý + voda

nerozpustný CaCO3 se mění na rozpustné produkty reakce

geomorfologie: kras, krasové jevy - exokras - propasti, závrty, škrapy, endokras - jeskyně,

Oxidace

zpravidla kyslík rozpuštěný ve vodě, působí společně s hydrolýzou
rozklad minerálů obsahujících železo - olivín, pyroxen, amfibol
konečné produkty - oxidy a hydroxidy železa (hematit, goethit, limonit)

4Fe + 3O2 → 2Fe2O3
krystalové železo + kyslík → hematit

2FeS2 + 7O2 + 2H2O → 2FeSO4 + 2H2SO4
pyrit + kyslík + voda → síran železnatý + kyselina sírová

4FeSO4 + O2 + 10H2O → Fe(OH)3 + 4H2SO4
síran železnatý + kyslík + voda → hydroxid železitý + kyselina sírová

Hydrolýza

Zvětrávání živců
disociace vody na H+ a OH-, vodíkový kation nahrazuje pozitivně nabité ionty v krystalové struktuře
disociace H2CO3 (kyselina hydrogenuhličitá) na H+ (vodíkový kation) a HCO3- (hydrogenuhličitanový anion)

2KAlSi3O8 + 2(H+ + HCO3-) + H2O → Al2Si2O5(OH)4 + 2K+ + 2HCO3- + 4SiO2
ortoklas + kys. hydrogenuhličitá + voda → kaolinit + draselný kat. + hydrogenuhličitan. an. + křemíkový gel

BIOLOGICKÉ ZVĚTRÁVÁNÍ

kořeny rostlin,
vrtavá a hrabavá činnost živočichů,
rozklad odumřelých těl - chemické reakce za vzniku kyselých roztoků,
činnost člověka

EROZE – mechanické odstraňování materiálů prostřednictvím nějakého hybného média
transport materiálu v pevném nebo rozpuštěném stavu

1. FLUVIÁLNÍ POCHODY
- jsou spjaté s činností vody. Na počátku je plošný splach = ron (laminární proudění) - erozní rýhy (turbulentní proudění) - strže (stabilní tvar, profil tvaru V, výskyt na územích, kde nedochází k výrazným klimatickým pochodům) – dělí se na overagy a balky. Pokud jedna strž přechází v druhou = badlans (pořád v sypkých nezpevněných sedimentech)

Vodní tok si vytváří koryto, tj. žlab, kterým proudí voda. Koryto mívá podélný úklon, který se nazývá sklon koryta toku. Výškový rozdíl mezi dvěma body střednice koryta toku je spád.
dělení toků podle vztahu k prvkům morfostruktury:
- konsekventní (sledují svým směrem sklon povrchu),
- subsekventní (tečou v liniích orientovaných přibližně kolmo ke směru konsekventních toků),
- resekventní (tečou stejně jako kons.toky, ale na erozním nebo strukturním povrchu v nižší úrovni než původní konsekventní t.)
- obsekventní (tečou proti celkovému směru povrchu),
- insekventní (nejsou závislé ani na původním sklonu, ani na morfostruktuře)

Říční síť: - stromovitá (typické pro tabule, rovnoměrné přijímání přítoků, probíhá bez vazby na zlomy, př. Labe),
- radiální (odstředivá – klenby, př. Ohře; dostředivá – pánve),
- pravoúhlá (podmíněná tektonikou), mřížovitá

MODELAČNÍ ČINNOST VODY

Vodní toky mají zákonitou tendenci dosáhnout profilu rovnováhy - stav kdy v podstatě ani neerodují, ani neakumulují. Za tohoto stavu postačuje energie vodního toku právě jen k transportu horninotvorných úlomků dodávaných do řečiště z údolních svahů.

Ron je nesoustředěné stékání vody po povrchu terénu. Při větším dešti nebo při vodou nasycené půdě začíná voda hromadící se v mělkých sníženinách na povrchu terénu (zásoba vody na povrchu georeliéfu) pozvolna přetékat ve směru sklonu terénu.
Unášené úlomky hornin narážejí o sebe navzájem, na dno i břehy koryta a zaoblují se tak přirozeně podle jejich odolnosti.
A. EROZE
- energie toku dána: spádem, průtokem, množstvím transport. materiálu, vnějším třením
- profil rovnováhy – plynulá konkávní křivka,
průtok rovnoměrně narůstá, vodní tok má energii pouze na to, aby transportoval materiál.
Pokud má ovšem dostatek E, dochází k erozi (hloubkové, boční, zpětné) nebo k meandrování.
Meadr - zákruty koryta toku větší délky, než je polovina obvodu kružnice nad jeho tětivou. Středový úhel oblouku je větší než 180°
• pokud je úhel menší, tak je to zákrut
• vývoj meandru – boční erozí jsou svahy narušovány a propojovány – výsepní břehy, dojde k zaškrcení meandru, vzniká mrtvé rameno
• typy meandrů – volné (bez vazby na geol. strukturu, vyvíjí se v říční nivě), zakleslé (vázány na geologii – tektonické poruchy)– dělí se na zděděné (řeka Dyje) a nucené – do cesty se postaví překážka (do cesty se postaví např. stratovulkán) – Ohře obtéká Doupovské hory – Loket nad Ohří, Moravský Krumlov na Rokytné, Český Krumlov na Vltavě, Nové město nad Metují
• okrouhlík – vzniká po zaškrcení meandru, vyvýšenina – souše uvnitř zaškrceného meandru (jezera Kutnár, Křivé, Květné)

- U meandrující řeky rozeznáváme:
- jesepní (nánosové)
- výsepní (nárazové) břehy. Pokud dojde k propojení nárazových břehů vznikne tzv.
- slepé rameno. Vyvýšená a zaškrcená část se potom nazývá
- okrouhlík (př. Litovelské Pomoraví).
Meandry můžeme ještě dál dělit: volné (jejich vývoj není omezen strukturou)
nucené (podmíněné odolností hornin).
Základní tvary: Strž – overag, balka; Badlands (ve stř. Asii - Alanky); Zemní pyramidy
Údolí – protáhlá sníženiny zem. povrchu, vzniklá říční činností.
Typy:
soutěska (údolí, při dně i nahoře stejná šířka (hloubková eroze), převážně v sediment tabulích)
typu „V“ (převládá hloubková eroze, jedná se o horní toky řek),
visutá (údolí, jehož dno je ve vyšší úrovni než dno hlavního toku - vodopád),
neckovitá (ploché údolní dno – může se jednat o ploché akumulační dno nebo o boční erozi), průlomové (antecentní – při druhotném vyvýšení horniny; epigenetické – hornina tam už byla)


B. TRANSPORT
Vlečení – dochází k obrušování dna - obří hrnce, kotle (10 m)
Saltace – transport chvíli po dně, chvíli v prostoru
Suspenze – menší úlomky transportované proudem vody (Labe 28 mg/l, Ganga 1280 mg/l).
Co se týče přemisťování - štěrk - kolem 100 m/rok, písek - 30 km/rok).
evorze – krouživý pohyb vlečeného materiálu


C. AKUMULACE
Podél koryta se mohou vyskytovat agradační valy (vysoké vrstvy nánosů), pokud malý tok není schopen tyto valy překonat, teče podél nich - yazoo (Morava-Olšava).
Údolní niva – akumulační dno tvořené akumulačními sedimenty
Náplavové sedimenty – v místě ústí menších vodních toků
Delta – má typický Δ tvar, skládá se ze sítě koryt př. Mississippi, Nil, Ganga s Brahmaputrou...
Říční terasy – plošiny vznikly akumulační činností v. toku, stupně vznikly erozí (období glaciálů – akumulace, období interglaciálů – eroze)


2. EOLICKÉ POCHODY
- hl. modelačním činitelem je vítr, sám o sobě nezvětrává, ale modeluje materiál, který transportuje
- Aridní oblasti: (bezodtokové oblasti) nedostatek vody v kapalném skupenství, velké amplitudy teploty (denní i roční chod), převaha mechanického zvětrávání nad chemickým. Skalní horniny zvětrávají v drobné úlomky zrnitostní frakce písku = grus.

A. EROZE
Koraze – obrušování a shlazování všech skalních výčnělků zrny grusu. Zhlazené šutříky = hrance.
Projevem selektivní koraze jsou voštiny (aeroxysty, drobné dutiny na skalních stěnách pískovců,
kombinace chem. zvětrávání (vzlínání vody) + činnosti větru).
Při korazi rušivě působí drobný a tvrdý materiál (převážně písek) poháněný větrem proti všem překážkám. Částice, na překážky narážející, vyvíjejí obrusnou (korazní) činnost, která je závislá na síle větru, množství unášeného materiálu a na úhlu dopadajícího větru.
- skalní hřib (poklička, viklan - uvolněný blok spočívá pouze malou plochou pod svým těžištěm)
- Pouštní lak – vzniká korazí za spoluúčasti vody.
- Deflace – odvátí grusu z míst vzniku - snižuje povrch, jedná se o hloubkovou fluviální erozi.
patří zde deflační vany, ve kterých se vyskytují oázy.
B. TRANSPORT:
pouště podle velikosti grusu: hammada (hrubozrnná), serir (oblázková), erg (písečná)
C. AKUMULACE
Eolické sedimenty - příčinou akumulace je terénní nerovnost.
Akumulační tvary: připoutané (vázané na překážku) a volné (stěhovavé).
Pokud je překážka větší, vzniká před překážkou návěj a za překážkou závěj. V rámci návěje může vznikat turbulencí větrná brázda, při závěji přívěj.
Volné duny – malé = čeřiny – dlouhé, mělké a navzájem rovnoběžné rýhy oddělené žebrovitými vyvýšeninami. Velké = duny - asymetrický profil (barchany - srpovitý půdorys s vrcholem oblouku orientovaným proti směru vzdušného proudění, stěhovavá duna).
Spraše –akum. velmi jemného materiálu (0,001-0,05 mm), vrstevná struktura, obsahuje navátý tmel
Bakada („bajada“)- náplavový kužel v arid.oblasti, na občasných řekách (creeky-Austrálie,vádí-Afrika)
Barchany - izolované srpovité útvary. Pohybují se pomalu po větru výběžky napřed.
3. GLACIÁLNÍ POCHODY
V současné době je více než 16 mil. km2 zemského povrchu pokryto ledovci, z čehož až 95% zaujímají kontinentální ledovce Grónska a Antarktidy. Pokud by roztály, zvýšila by se hladina světového oceánu až o 60 m
Sněhové vločky se tlakem mění v jednotlivá krystalická zrna ledu – vzniká firn. Objem se přitom zmenšuje, takže např. 8 m mocná vrstva čerstvého sněhu se dokáže proměnit ve vrstvu firnu o mocnosti 1 m. Dalším zpevňováním se krystaly ledu spojí ledovým tmelem, který nakonec překrystalizuje, až vznikne dokonale krystalická kompaktní hmota – ledovcový led. Jeho hustota dosahuje hodnoty 0,9 g.cm-3
- mezi firnem a ledem dochází k procesu regelace (tání a tuhnutí)
• aby vznikl led musí být sněhová pokrývka mocná 35-75 m
Ledovce – za stálé teploty se rozměry ledovce nemění, za nižší teploty narůstá, za vyšší ustupuje.
pevninské – někdy se označují za štítové, pohyb všemi směry.
Pohyb jednotlivých částí je různou rychlostí = lobování ledovce
Pokud z ledovce trčí kus skály = nunatak; Odlamování ker na mořské hladině = telení ledovce
Oblík - přemodelování nízké exfoliační klenby (ruware)– původně symetric.tvar se mění v asym.
horské - pohyb jednosměrný
svahové l. (v místech mělkých sníženin na svahu, malá mocnost)
karové l. (bergschrund – volný prostor mezi stěnou a ledovcem - vlhkost - deprese;
kar – stěna, vlastní deprese),
alpského typu (mají navíc ledovcový splaz)
horské čapky (vrcholové části vyvýšenin, nesplňuje podmínky jednosměrného pohybu)
piedmontní l. – splazy se propojí v jeden velký

Pohyb ledovce se řídí množstvím akumulovaného ledu a sněhu. Jakmile v karu dosáhne mocnost akumulace kritické hodnoty, ledovec se začne vlivem gravitační síly pohybovat ve směru sklonu svahu. Samotný pohyb pak může probíhat dvěma způsoby. Prvním je vnitřní tečení a klouzání báze ledovce po skalním podkladu. Druhý způsob probíhá uvnitř ledovce mikropohyby podél plošek mezi krystaly ledu. Přítomnost rozpouštějící se vody umožňuje pohyb ledovce po jeho bázi.

A. GLACIAL. EROZE
deterzi (ohlazování materiálu), exaraci (brázdění podloží - rýhované úlomky – soufly),
detrakci (odlamování materiálu) a pluchingu (rozvolňování v důsledku pronikání vody do puklin)
Základní tvary:
Kar – uzávěr ledovcového údolí, má amfiteatrální profil. Stěna karu zvětrává - materiál je transportován po ledovci až na stupeň karu = kamenná moře. Propojením stěn karů vzniknou štíty.
Ledovcové údolí – údolí tvaru U, jestliže je dno zaplaveno mořem = fjordy
Drumliny – nejmladší materiál spodní morény, který se hromadí
Oblík – vyvýšenina s asymetrickým profilem, předchází nízká exfoliační klenba + modelace
pevninským ledovcem (zatopené sníženiny ve Finsku = skjáry)
B. TRANSPORT - hrubozrnný neopracovaný materiál (till) transportuje pouze při postupu. Suť, která je uzavřena vespod ledovce, rozrývá skalní podklad, prohlubuje a rozšiřuje údolí, skalní výčnělky jsou obrušovány.
C. AKUMULACE
Základní tvary:
morena – je tvořena tillem – nezpevněný a nevytříděný materiál (zpevněný = tillit)
čelní, ústupovou (vznikají se střídavým ústupem a postupem ledovce.
V teplém období roztaje a ustoupí, v chladných obdobích zase postupuje, tvoří novou čelní m.)
boční (z materiálu vlečeného na bocích),
středová (při spojení 2 splazů se spojí jejich boční moreny)
spodní (trhlinami se materiál dostává do podloží).
D. FLUVIOGLACIÁLNÍ ČINNOST - ústup ledovce - vodní tok
Základní tvary:
Sandr – výplavový kužel ( obdoba náplavového) – utváří se před čelem ledovce (ústí vodního toku)
Eskery (hádky) – agradační valy podél toků pod ledovcem
Bludný balvan – původ materiálu je místo, odkud se ledovec šířil (u nás skandinávská žula)

4. PERIGLACIÁLNÍ POCHODY
- v předledovcových (periglac) oblastech nebo ve vyšších zem. šířkách (80°), kde není dostatek srážek
- permafrost – dlouhodobě zmrzlá půda (víc jak 2 roky) – průměrná roční teplota < 0.
Svrchní část (2 m – 10-tky m) – v létě - sezónní odtávání (čočky ledu (taliky) - odtání - mírný pokles svrchní vrstvy zeminy a skalní výchozy - intenzivní mrazové zvětrávání - mrazové zvětraliny
Základní tvary:
Termokrasové pochody – agradace (promrzání do větší hloubky) degradace (rozmrzání)
ledové klíny - velmi nízká teplota - vznik trhliny - zvýšením t do trhlin proniká voda -
vyplnění jemným materiálem
ďujoďa – sníženina, která je bezprostředně nad ledovým klínem (bajdžarach – vyvýšenina mezi ď.)
(když se vyplní vodou, může vzniknout jezero př Atlas)
polygonální půdy – mrazem tříděné půdy, tvoří pravidelné obrazce; na okraji je hrubozrnný materiál
thufury – uprostřed vytříděného materiálu je trs trávy
pingo – pahorek s ledovým jádrem – v jádru se nachází ledová čočka
balvanová moře – svah, > 50 % pokryt úlomky velikosti balvanů (> 25 cm)
tor – vyvýšenina vzniklá mrazovým zvětráváním

5. SVAHOVÉ POCHODY
- probíhají všude, kde je sklon svahu ≥ 2° , tendence k zarovnávání svahu - ústup svahů
- dva typy zarovnaných povrchů: peneplén (= parovina – mocná vrstva zvětralin, bazální zvětrávací plocha je pod povrchem), etchplén (= holorovina – zarovnaný povrch, kde nezvětralá část vystupuje na povrch - zvětraliny odneseny př. vrcholové plošiny hor)
Klasifikace:
- Fluviální svahové pochody
Ron – plošný splach; stržová eroze
- Svahové pochody za spoluúčasti podpovrchové vody
Sufoze – srážky prosakují propustnou vrstvou až se dostanou k nepropustné, po které stékají. cestou unáší částice a dochází k poklesu vrstvy - vznik sufoz. studní (velký rozměr = pody) kužel.tvar
Soliflukce – nejpomalejší tečení, při intenzivních srážkách dojde k nasycení půdy a k pohybu hmoty
Dělení: pomalá (tzv. opilý les)
rychlá (soliflukční proud, kolem10 km/h): Mury – blokovobahenní proud, až 100-vky km/h
Laháry – výskyt na stratovulkánech
Tečení – (ztekucení jílů) jílová vrstva se dostane do pohybu otřesem
Plížení – souvisí s teplotními rozdíly - objemové změny - pomalé sesouvání
Gravitační svahové pochody
Creep – velmi pomalý pohyb hornin, zvětralin nebo půd po svahu dolů. povrchový/ hlubinný

Sesuvy – pohyb svahových hmot podél smykové plochy; částice se pohybují v bloku jako jeden celek
Řícení – svahový pohyb při kterém dochází k volnému pádu úlomku horniny bez kontaktu s terénem.
Nejvíce se odehrává na skalních stěnách vysokých horských svahů

- Kryogenní svahové pochody: Mrazové sklouzávání sutí – mezi úlomky jsou vrstvy ledu tzv. ledová kůrka (golcový led); Laviny, Jehlicový led, Mrazové vzdouvání
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one